Alergická reakce I.

Alergie

Alergrická reakce

Pokud se cizorodá látka – antigen – dostane do organismu, začne se vytvářet imunitní odpověď. Ta závisí na charakteru antigenu.

První reakcí může být obranná (na většinu mikroorganismů), jindy může organismus vyvinout reakci alergickou (antigen = alergen) a v neposlední řadě autoimunitní (na vlastní antigeny reaguje organismus jako na cizí). Podstatou všech těchto reakcí je vznik zánětu (reakce na infekci, ale i alergický a autoimunitní zánět). Alergie a autoimunita patří k nepřiměřeným reakcím imunitního systému. Ty můžeme rozdělit na čtyři skupiny. Podstatou těchto reakcí je již výše zmiňovaný zánět.

1. Reakce časného typu (anafylaktická)

– způsobená protilátkami IgE – vznik alergických chorob.

2. Cytotoxická reakce – protilátkami IgG a IgM – jsou namířené proti antigenům vlastních buněk

– vznik autoimunitních chorob.

3. Imunokomplexový typ – reakce vzniká působením imunokomplexů složených z antigenu a protilátky, tyto imunokomplexy se usazují v různých tkáních a orgánech a vyvolávají zde místní zánětlivou reakci, čímž postupně dochází k poškození tkání – vznik imunokomplexových alergických i autoimunitních chorob

4. Opožděný typ – vzniká působením imunitních buněk – Th1 lymfocytů, makrofágů, někdy i cytokinů – vznik autoimunitních i alergických chorob.

5. Reakce proti buněčným receptorům – vznik autoimunitních chorob.

 

Zánět

Zánět je nejstarší obranný mechanismus, je to odpověď organismu na poškození buněk a tkání škodlivinou neboli noxou.

Noxy

– mechanické faktory – odřeniny, řezné rány, otlaky

fyzikální faktory – popálení, opaření

chemické faktory – poleptání kyselinami, louhy

nutriční – nedostatek živin (bílkovin, vitaminů), kyslíku

biologické – viry, plísně, bakterie.

Cílem zánětlivé reakce je zhojení poškozené tkáně, likvidace škodliviny, ohraničení reakce.

Zánět může mít podobu lokální reakce, nebo celkové (v celém organismu).

Lokální reakce se vyznačuje pěti znaky zánětu:

- rubor – zarudnutí

- tumor – otok, zduření postiženého místa

- calor – zvýšená teplota místa oproti okolí

- dolor – bolestivost

- functio laesa – poškození funkce

Celková reakce se projeví celkovými příznaky, jako je horečka.

Zánět může být obranný – vede k odstranění vyvolávajícího činitele bez poškození tkáně (akutní zánět), anebo poškozující, u něhož vyvolávajícího činitele nemůžeme odstranit, protože se stále obnovuje. Tím dochází ke stálému poškozování tkání (chronický zánět, alergický, autoimunitní).

V akutní fázi zánětu se uplatňují zejména neutrofilní leukocyty, při chronickém zánětu jde především o makrofágy a T lymfocyty. Z výše uvedených buněk se začnou uvolňovat mediátory zánětu (cytokiny, prostaglandiny, chemokiny), které pak způsobují zvýšenou propustnost kapilár, hromadění tekutin v místě zánětu, vznik otoku, zarudnutí, bolestivosti apod. V podstatě akutní zánětlivá reakce je pro organismus prospěšná, imunitní systém se díky ní cvičí, organismus je tím posílen. Jiné typy zánětu ovšem moc žádoucí nejsou, protože jsou pro organismus naopak poškozující. Naše západní medicína se snaží všechny typy zánětu utlumit protizánětlivými preparáty, zejména u autoimunitních chorob. Ale sami známe stav, kdy tlumíme i akutní zánět celkový (horečku jako reakci na cizorodou škodlivinu) s cílem ulevit si od nepříjemných příznaků, které jej provází.

Alergické reakce

Zde jde o imunitní odpověď organismu na neškodné antigeny = alergeny. Tyto reakce nejsou normální, jsou hypersenzitivní, přecitlivělé. U zdravých jedinců k nim nedochází. Na podkladě alergických reakcí dochází ke vzniku alergických chorob (senná rýma, astma, kopřivka atd.). Podkladem alergických chorob je alergický zánět se všemi jejich projevy (u alergického zánětu spojivek například vidíme otok, zarudnutí, hypersekreci – slzení, pálení a zhoršení funkce – hůř se nám budou otvírat a zavírat víčka). Alergický zánět může být akutní, jednorázový (například po požití určité potraviny, která vyvolá alergii a nikdy více se s ní nesetkáme), ale většina zánětů je chronických, takže postupně dochází k poškozování tkání daného orgánu (například nosní sliznice změněná alergickým zánětem je zbytnělá, oteklá, někdy se na ní tvoří polypy, má bledou barvu).

Alergie je z pohledu klasické medicíny prakticky zbytečná reakce imunitního systému. Z pohledu celostní medicíny nám ale říká: něco v našem těle není v pořádku. Kdyby bylo, organismus by nikdy neprodukoval alergické reakce.

Alergie

Alergie je výsledek alergické reakce vyvolané alergenem. Dochází k protilátkové odpovědi v třídě IgE (normální antigen – např. bakterie – vyvolává tvorbu protilátek typu IgG, IgM). Protilátka IgE se naváže na Fc receptory žírných buněk a bazofilů, někdy eozinofilů. Na těchto receptorech pak čekají na další kontakt s alergenem, aby díky tomu došlo k uvolnění histaminu a dalších působků z nitra buněk. Alergie časného typu má dva stupně reakce:

1. fáze senzibilizace – dochází k tvorbě IgE při prvním kontaktu s alergenem, jde tu o vazbu na receptory

2. fáze aktivace – dochází k uvolňování mediátorů po druhém a dalším setkání s týmž alergenem. Druhý stupeň je velmi rychlý = anafylaktický typ (astma, kopřivka, senná rýma, potravinová alergie)

Opožděná přecitlivělost je typ alergických reakcí způsobený T lymfocyty a makrofágy, nikoli IgE. Odpověď trvá několik hodin až dnů (ekzém). Imunokomplexová přecitlivělost je způsobena protilátkami IgG a IgM – ty ve formě imunokomplexů s antigenem způsobují například v plicích alergickou alveolitidu.

Při časné reakci se uvolňují histamin, enzymy, cytokiny, proteoglukany, při opožděné reakci se některé mediátory teprve syntetizují (některé prostaglandiny, leukotrieny, faktor aktivující trombocyty). Význam tohoto dělení spočívá v tom, že po první alergické reakci (časného typu), např. astmatickém záchvatu, se po jeho zaléčení může objevit další, který je způsoben právě mediátory opožděné reakce aktivace.

Hlavní mediátor alergických reakcí – histamin (a další mediátory – serotonin, bradykinin, prostaglandiny, leukotrieny) vede ke stahům hladké svaloviny (například průdušinek), rozšiřuje malé kapiláry, zvyšuje jejich propustnost, zvyšuje hypersekreci hlenu, zhoršuje nosní průchodnost, vyvolává alergické bolesti hlavy, vede k otokům.

Anafylaxe je prudká reakce při opakovaném kontaktu s alergenem (může vyústit až v anafylaktický šok).

Atopie je geneticky podmíněná přecitlivělost. Atopie zhoršuje průběh alergických reakcí.

Fakta

Alergií dnes trpí každý čtvrtý člověk. Alergie je civilizační nemoc. Alergické choroby mohou jít ruku v ruce s chorobami autoimunitními.

Příčiny alergie:

- imunopatologické – spočívají v reaktivitě imunitního systému

- environmentální – spočívají v životním prostředí - genetické

- neuroendokrinní (účast neuropeptidů a neurotransmiterů – působků nervového systému, z čehož vyplývá, že příčinou alergických reakcí nemusí být přítomný alergen, ale roli hraje i stres – např. astmatický záchvat lze vyvolat stresem).

Zastavme se u environmentálních příčin. Alergeny pocházejí ze vzduchu, potravy, bytového, pracovního prostředí, může jít o kosmetické, prací přípravky, léčiva, barviva, chemické čisticí prostředky, insekticidy, pesticidy, otěr pneumatik, zplodiny automobilového průmyslu atd. Existují i zkřížené reakce na alergeny. Opakovaně při EAV diagnostice vychází vztah mezi pylovými a potravinovými alergiemi. To znamená, že pokud je člověk alergický na jakékoli pyly, pak má i skrytou potravinovou alergii, o které ani nemusí vědět.

Druhy alergenů:

- vzdušné alergeny – pyly, prachové částice, chemické látky – zplodiny průmyslu, výfukové plyny, spreje, vůně – zejména uměle vyrobené

- bytové prostředí – kobercová vlákna, impregnace, formaldehyd z nábytku a jiné chemické látky, které se uvolňují z potahových látek, závěsů, koberců, nábytku, laminátových podlah, plastů (např. lepidla), plísně

- živočišná říše – srst koček, psů, roztoči, vosy, včely apod.

- léky – antibiotika, analgetika, hormony, očkovací látky a další léky

- potravinové alergeny – mléko, lepek, sója, kukuřice, vejce, ovoce, zelenina, koření, kakao, některá potravinová aditiva („éčka“), ořechy, luštěniny

- chemický průmysl – dezinfekční přípravky, insekticidy, pesticidy, výfukové plyny, spreje, hnojiva, prací prostředky – prací prášky, máchadla, barvy na vlasy, kosmetika, nátěrové hmoty, lepidla, exhaláty chemických závodů, chlor ve vodě, bazénová chemie

- kosmetický průmysl – krémy, dekorativní kosmetika, parfémy, tekutá mýdla, zubní pasty

- ostatní – bižuterie (kovy – zinek, nikl, hliník, stříbro), pracovní alergeny a jiné.

V dnešní době se alergenem může stát prakticky jakákoli látka. Velkým problémem pro vznik alergií je to, co jíme a pijeme. „Éčka“ obsažená v potravinách sice prodlužují trvanlivost, zlepšují optické vlastnosti potravin, ale tyto potraviny se velice vzdalují přirozeným přírodním produktům. Za aditivy se ukrývají barviva, sladidla, konzervanty. Například hranolky, které kupujeme jako zmražené, se nejprve koupou v louhu sodném, který rozloží slupky, pak se převaří ve vodě se siřičitany nebo fosforečnany, aby si zachovaly žlutou barvu, aby nehnědly. Proč takové potraviny konzumujeme? Určitě by nás nenapadlo konzumovat tyto chemické látky samotné. Tak proč je jíme spolu s potravinami? Zvykli jsme si v naší uspěchané době nakupovat polotovary, ale už si neuvědomujeme, jakého trojského koně si pouštíme do svého organismu. Zvykli jsme si na to, že „devět z deseti zubních lékařů doporučuje žvýkačky bez cukru“, ale zavíráme oči před tím, že místo cukru konzumujeme chemikálii, která má prokázané kancerogenní (rakovinotvorné) účinky. Z kancerogenních účinků jsou obviňovány i dusičnany a dusitany, běžné přísady v uzenářských výrobcích i v rychlené zelenině.

Když si sáhneme do svědomí, když si uvědomíme, co denně konzumujeme, včetně pečiva, které obsahuje mnoho kypřicích a protispékavých látek a látek podporujících jeho trvanlivost, najdeme alespoň jednu potravinu, která je přírodní, čistá, bez přítomnosti chemikálií? Podle mého názoru veškeré civilizační choroby včetně alergií jsou krutou daní za naše pohodlí, za náš uspěchaný život. Spousta pacientů se mě ptá, proč právě já, proč mám alergii, proč trpím autoimunitním onemocněním, proč mám nádor?

Zkuste si odpovědět sami. Myslím, že to není složité. Jde jen o to, připustit si, že je to tak. Veškerá „chemie“ narušuje přírodní zákony v našem okolí, ale i v našem organismu. Mnozí z vás namítnou, že prakticky všichni se takto stravujeme. Nebo když vidíme určitou potravinu v reklamě v televizi, napadne nás, že jde asi o kvalitní produkt, jinak by jej tam přece nedávali; nebo přece tyhle léky musím brát, když mi je doktor napsal… Zkusme použít zdravý rozum, zkusme hledat to nejmenší zlo mezi všemi. Proč pít barevné limonády, když mohu pít vodu? Proč brát chemické léky, když máme i jiné možnosti? Proč jíst různé pochutiny včetně chipsů, když mohu žít bez nich?

Naše zdraví máme plně ve svých rukou. A to si musíme uvědomit. Ano, něco je dáno geneticky, ale pokud to vím (například že alergie má i dědičnou složku), o to víc musím přehodnotit a změnit svůj život, když nechci onemocnět. Budu-li opakovaně požívat mléko, i když vím, že mám po něm průjmy, pak si vědomě ničím střeva a důsledky se pochopitelně dostaví. Ne hned, ale s odstupem několika let. V současné době se civilizační choroby začínají vyskytovat čím dál dřív (v časnějším věku života). Každý máme nějakou tu svoji nemoc. Rozhlédněte se ve svém okolí, kolik lidí byste mohli označit za zcela zdravé? Já jich v mém věku ve svém okolí moc nemám. Jeden má chronický kašel, další alergii, jiný vysoký krevní tlak, zvýšený cholesterol, další trpí obezitou, chronickými bolestmi hlavy, jiný špatně vidí a má zvýšený nitrooční tlak. O dalšího se čas od času pokouší srdeční arytmie, někdo již trpí nádorovým onemocněním. Zkuste najít zdravého. A pak je tu ještě jedna věc: pokud již mám nějakou nemoc, jak se k ní stavím?! Budu-li mít chronické bolesti hlavy, je otázka, zda půjdu cestou alopatických léků, tedy pravidelného užívání analgetik, anebo cestou detoxikace jater, ledvin a vůbec celkové detoxikace organismu, po níž bolesti hlavy mohou vymizet. Co je lepší? Co je rychlejší? Co je náročnější (časově i finančně)? Co je pohodlnější?

autor: MUDr. Lenka Hodková

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 03/2011, pokračování ve vydání 04/2011