Měsíček lékařský - Calendula officinalis

Tato okrasná bylina s oranžově žlutými květy má velmi široké terapeutické působení. Používá se zevně i vnitřně. Drogou je květ, přesněji řečeno obvodové okvětní jazýčky (Flos calendulae sine calice), případně i celý květ s kalichem (Flos calendulae cum calice). Latinský název měsíčku je převzatý z římského názvu prvního dne v měsíci, což je spojené buď s dlouhou dobou kvetení této léčivky, nebo s jejím počtem jazykovitých květů, kterých je jako dnů v měsíci.

Popis: Měsíček lékařský je jednoletá, 30–50 cm vysoká bylina s vřetenovitým kořenem a s přímou větvenou, žláznatě pýřitou lodyhou. Přisedlé listy jsou celokrajné, spodní kopisťovité, vrchní podlouhlé, kopinaté, chlupaté. Květy jsou oranžové či žluté úbory o průměru 4–6 cm. Plodem jsou srpovitě zahnuté nažky, na hřbetní straně ostnité, hrubě příčně rýhované. Měsíček dobře roste ve slunných polohách, na každé půdě. Při klíčení žádá dostatek vláhy. Kvete od června do podzimu. Jsou-li květy měsíčku po sedmé hodině ranní ještě zavřené, je možné ten den očekávat déšť.

Rozšíření: Měsíček patří k našim nejstarším letničkám známým z venkovských i klášterních zahrad. Nejspíš vznikl jako prastarý a ustálený kříženec druhů měsíčku polokřovitého z evropského Středomoří a měsíčku hvězdovitého ze Sicílie a severní Afriky.

Historie užití: Měsíček je u nás znám už od 12. století a zdomácněl natolik, že se někdy stává plevelem. Naši praktičtí předkové ocenili především jeho léčebné účinky. Používali jej však již i staří Egypťané jako omlazující prostředek, hinduisté jím zdobili oltáře v chrámech, Peršané a Řekové jazykovitými květy zdobili jídla. I dnes se měsíček v mnoha zemích Evropy přidává do polévek a do dušeného masa na dochucení nebo k přibarvení sýrů a másla. U nás se pěstuje v zahrádkách jako okrasná květina, ale i ve velkém pro potřeby farmaceutického průmyslu.

Sběr: Okvětní plátky či celé květy měsíčku sbíráme od června do srpna, někdy i v září. Nejvhodnější je pěkný slunečný den a doba krátce před polednem. Snažíme se vybírat hlavně oranžové květy, které jsou prý účinnější než květy žluté. Droga se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem. Protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení. Usušená droga by měla mít stejnou barvu jako původně sbírané květy. Poměr seschnutí je 6 až 8 : 1.

Pěstování: Existuje více odrůd, které se liší barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny. Pěstování je velmi snadné, je to rostlina vhodná pro dětské i dospělé začátečníky. Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře (březen až květen), případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi (únor až březen). První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

Účinné látky: Květy měsíčku obsahují cenné léčivé látky, mezi něž patří éterické oleje, hořčina calanden, organická barviva, kyselina salicylová, tuky, vosky, saponiny, pryskyřice, flavonoidy, slizy, organické kyseliny, vitamin C a další méně známé a neznámé látky.

Účinky na organismus: Při zevním potírání má měsíček výborné účinky na odstraňování křečových žil, urychluje hojení ran, proleženin, působí zároveň protizánětlivě. Při vnitřním podávání příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, zlepšuje činnost trávicí soustavy. Působí na nervový systém, má mírně sedativní účinky. Zlepšuje práci srdce, používá se v gynekologii na ženské potíže buď samostatně, nebo v kombinaci s řebříčkem nebo kontryhelem. Bylo zjištěno protirakovinné působení měsíčku, zejména v oblasti trávicího traktu a ženských orgánů. Měsíček lékařský lze použít při léčbě vředových chorob, urychluje granulaci tkáně, hojí a pročišťuje.

Droga má klinicky dokázaný slabý protikřečový účinek, podporuje vylučování žluči a snižuje pocení. Pro svoje hojivé a antiseptické účinky se zařazuje mezi vynikající prostředky k ošetření suché pokožky a popraskaných rtů. Velké uplatnění proto našel měsíček i v kosmetice.

V lidovém léčitelství se používá většinou ve formě tinktur nebo mastí na obklady proleženin. I v moderní medicíně je extrakt z měsíčku složkou mastí na bércové vředy, křečové žíly a proleženiny. Vojenští lékaři jej používali během občanské války v Americe k léčbě otevřených ran.

Využití měsíčku při přípravě čajů na choroby žaludku a žlučníku je už dnes řídké. Bylo vhodné a velmi šetrné pro pacienty alkoholiky. Extrakt z květů bývá často složkou přípravků používaných po trhání zubů. Velmi známý je měsíčkový olej, který se získává macerací květů. Jeho příznivé léčivé vlastnosti se využívají v mnohých kožních preparátech a v aromaterapii. Uklidňuje a hojí zanícenou pokožku, omrzliny, trhlinky na prsních bradavkách při kojení – pro dítě toxický není.

Použití: Čaj (popřípadě nálev) z měsíčku je velice účinný zvláště u zánětlivých stavů, u gynekologických onemocnění, reguluje menstruaci, u nemocí slinivky břišní, při špatném zažívání. Má i působnost protirakovinnou, zvláště preventivní (v gynekologii). Působí příznivě na poruchy krevního oběhu, nemoci jater , při infekční žloutence, pročišťuje krev . Pokud se pije pravidelně, upravuje činnost srdečního svalu. Pije se při onemocnění žaludku a střev, při žaludečních křečích a vředech, stejně jako při zánětu tlustého střeva. Doporučuje se při silných průjmech, vodnatelné a krvavé moči. Používá se i na doléčení paratyfu. Vyhání z těla dokonce i škrkavky. Opatrné vymývání očí vlažným čajem způsobuje zlepšení ostrosti zraku a obecně čaj hojí oční i ušní záněty. Odvar lze použít i jako kloktadlo dutiny ústní. Čaj se připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, doba varu by však neměla překročit 1 až 2 minuty. Při přípravě roztoků pro vnější aplikaci se doporučuje zvýšit koncentraci odvaru 2krát až 3krát. Zde je hlavní použití při omývání a koupeli zanícených ran, bércových vředů a míst postižených plísňovým onemocněním.

Mast z měsíčku odstraňuje ve velmi krátké době bolesti a silné napětí spojené s pooperačními jizvami a výrazně urychluje jejich hojení. Doporučuje se ji používat i při křečových žilách, zánětech žil, nehojících se bércových vředech, omrzlinách a spáleninách. Dále se používá na vředy prsů, a to i rakovinného původu . Vhodné je i její použití při plísni na nohách. Obecně ji lze doporučit při jakýchkoliv kožních problémech.

Podobně jako odvar pro zevní použití či mast lze použít i tinkturu z měsíčkových květů. Ta se před použitím rozpustí v převařené vodě nebo (pro zvýšení účinnosti) v měsíčkovém čaji.

Šťávu z čerstvých měsíčkových květů lze použít proti bradavicím a svrabu (v tomto případě je však nezbytné též navštívit lékaře).

Toxicita a vedlejší účinky: Při používání odpovídajících dávek nemá droga nežádoucí vedlejší účinky ani není toxická.

Další význam: Květy měsíčku využíváme i v domácnosti. Povařením jazykovitých květů získáme jasné žluté barvivo a můžeme je přidávat i do jídel, kterým chceme vylepšit barvu. Okvětními plátky lze příležitostně i dekorovat maso, studené mísy, pomazánky a ovocné saláty. Vynikající je též osvěžující čaj z čerstvých květů. Syrové i suché jazykovité květy můžeme přidat do krémů a do koupelí s hojivými, čisticími a změkčujícími účinky. Velmi svěže vypadá sytě oranžové zbarvení měsíčku i v suchých dekoračních kyticích. V předjarním období si můžeme měsíček narychlit ve skleníku.

Směs na čištění krve: 30 g měsíčku, 10 g kopřivy, 10 g řebříčku; jednu čajovou lžičku spaříme v 0,25 litru vřelé vody a krátce vyluhujeme. Pijeme 2 – 3x denně po malých doušcích.

Příprava měsíčkové masti: Na 1 kg vepřového sádla (lze si vyškvařit nebo zakoupit již vyškvařené sádlo bez škvarků) potřebujeme hrst okvětních lístků měsíčku lékařského (není třeba s ním šetřit). Lze pochopitelně použít i celé květy, ale samotné okvětní lístky jsou vhodnější. Pokud nemáme čerstvé okvětní lístky, lze použít i sušené. Některé recepty doporučují lístky nejprve nechat chvíli macerovat v čistém lihu a poté celé smíchat s rozpuštěným sádlem, ale je zcela dostačující je dát do rozpuštěného sádla jen tak. Pro lepší vůni je možné přidat levanduli. Poté se sádlo s lístky nechá ztuhnout. Pak se nechá 2x až 3x opět rozpustit a ztuhnout (nevařit, jen rozpustit a promíchat). Poté se celá směs nechá alespoň týden v chladu. Po týdnu opět rozpustíme a přecedíme přes plátno nebo umělohmotné sítko (styk s kovem není vhodný, a proto i hrnec, ve kterém sádlo rozpouštíme, by měl být skleněný či smaltovaný). Ve vychládající směsi důkladně rozmícháme asi polévkovou lžíci glycerinu (glycerolu) nebo trochu indulony pro zvláčnění. Není to nezbytné, ale mast se potom lépe roztírá. Mastí pak plníme připravené dokonale suché kelímky. Uzavíráme je až po ztuhnutí, jinak by se na víčku mohla vysrážet vlhkost a mast by mohla zplesnivět. Z tohoto důvodu dáváme během celého procesu výroby pozor, aby se do ní nedostala voda.

Autor: Jiří Široký