Alzheimerova choroba

Navzdory Alzheimerově nemoci

Představa, že po svých pětašedesátých narozeninách nedokážeme trefit domů, zapomeneme jména svých blízkých, že se náš svět omezí na jídlo, kterým nás někdo nakrmí, je jednou z nočních můr současného člověka. K metaforám tohoto věku patří i to, že se lidé s humorem ptají: „Jak se jmenuje ten Němec, co nám doma všechno schovává?“ Odpověď zní: Alois Alzheimer.

Alois Alzheimer popsal diagnózu svojí pacientky Auguste Detter v roce 1907. V té době se jednalo o zcela neznámý případ průběhu nemoci, která dostala pojmenování Alzheimerova nemoc (Alzheimerova choroba, Alzheimerova demence) (AD). Ještě v 60. letech minulého století byla ukázkou učebnicové diagnózy medikům a klinikům téměř neznámé (více nejen o historii AD ve Sféře 6/2008). V současné době se děsíme představy, že v následujících desetiletích může AD postihnout každého čtvrtého obyvatele Evropy. V roce 2006 uváděly statistiky, že v členských státech EU trpí AD asi 7,5 milionu obyvatel ve věku 30–99 let. Z toho bylo skoro pět milionů žen a dva a půl milionu mužů. Svojí četností je toto onemocnění srovnatelné s pandemií chřipky – je postiženo patnáct lidí na tisíc obyvatel.

Co to je Alzheimerova choroba?

„Po 60. roce dostavuje se blbost stařecká, demence senilní. Nemocný zapomíná, že před hodinou obědval, a chce znovu jíst, nepoznává svých lidí, obzor vědění se zužuje. Celý život omezuje se jen na jídlo a stolici, vše ostatní je lhostejno. Starci bývají hašteřiví, dětinští, tvrdohlaví a plačtiví, trpí obyčejně nespavostí. Zblbělý je buď veselý, čilý, tlachá, ale zmateně, má ustálené klamy smyslové, chování je dětinské. Při formě nečinné vyhasl život duševní úplně. Nemocný je tak tupý, že se nedovede ani najísti, ani potřeb tělesných vykonávati, leží nebo sedí schoulen, dělá vše pod sebe. Tento bídný stav trvá léta, až smrt tragedii skončí.“ Takto popisoval průběh onemocnění, které dnes nazýváme Alzheimerovou chorobou, český psychiatr Šimsa v knize Přírodní léčba a domácí lékař vydané v Praze před 75 lety. Z této ukázky je také zřejmé, že přírodní léčba měla určitý náskok před oficiální medicínou.

Pro demenci je charakteristický úbytek až ztráta schopnosti myšlení, paměti a logického uvažování. Alzheimerova nemoc se také již dostala na třetí místo jako příčina smrti. Četnost roste s přibývajícím věkem. Ve věku 65 let trpí AD asi 1 % populace, později se však toto procento přibližně každých pět let zdvojnásobí. V naší společnosti přetrvává mýtus o tom, že AD neumíme léčit a že je to jedna z nejnákladnějších nemocí. Možnosti léčby AD Je pravda, že AD není dosud léčitelná kauzálně – přes nesmírně intenzivní výzkum po celém světě se dosud nepodařilo odhalit její příčinu. Avšak díky tomuto výzkumu dokáže medicína aplikovat terapii, která nemoc zmírní a oddaluje těžká stadia spojená s nesoběstačností a závislostí na celodenní pečovatelské péči. Existují klinicky velmi dobře ověřená léčiva, která zlepšují kvalitu života postiženého a s ním i kvalitu života nejbližších rodinných příslušníků, pro které znamená péče o blízkého trpícího demencí velikou fyzickou, emoční i materiální zátěž.

Ukázalo se, že v počátcích nemoci jsou účinné léky ze skupiny tzv. inhibitorů acetylcholinesterázy, které zlepšují paměť a udržují vědomí i možnosti pracovní paměti. Při jejich zavádění na trh se však rozšířila informace o jejich vysoké ceně. Zdravotní pojišťovny navíc nebyly ochotné tyto léky hradit. Avšak s pokračujícím časem se objevily léky ze skupiny inhibitorů cholinesteráz (AChE) jako tzv. generika. To způsobilo výrazný pokles jejich ceny.

Jak se liší generika od originálních léků?

Generika jsou ekvivalenty k originálním léčivům, co se týče lékové formy, síly, cesty podání, kvality, charakteru účinku a zamýšleného použití. Mají odlišné jméno a mohou jinak vypadat, ale působí v zásadě stejně jako léčiva originální. Mezi generikem a originálním léčivem nejsou žádné zásadní rozdíly v kvalitě, čistotě, účinnosti a bezpečnosti. Generický lék nesmí být méně účinný a bezpečný než originál. Významným rozdílem mezi originálním léčivem a generikem je výrazně nižší cena. Výrobce generického léku totiž nemusí provádět a financovat dlouholetý výzkum a testování.

Náklady na výzkum a vývoj nového léčiva obvykle dosahují až 500 milionů dolarů, a tento proces může trvat celkem deset i více let. Když se stanovuje cena za nové originální léčivo, je snahou vyrovnat vysoké náklady na výzkum, vývoj a marketing. Generický lék musí vykazovat shodnou bioekvivalenci originálnímu preparátu, aniž by bylo třeba opakovat náročné klinické studie s tisícovkami pacientů.

Doc. Doležal z 3. LF UK ve svých přenáškách uvádí, že léčba inhibitory AChE – generiky – na jeden rok stojí pro jednoho pacienta 11 767 Kč, zatímco náklady na roční umístění v pečovatelském ústavu jsou pro jednoho pacienta 410 000 Kč ročně. Při včasné terapii se snižuje riziko potřeby hospitalizace na třetinu. Tyto souvislosti jsou dnes již ověřené teoreticky i prakticky.

Co víme o inhibitorech cholinesteráz?

Látky, které potlačují aktivitu enzymu acetylcholinesterázy (AChE), mají smutné prvenství v tom, že patří mezi nejúčinnější jedy používané jako bojové chemické látky. Avšak v případě jejich terapeutického použití způsobují udržení dostatečné hladiny acetylcholinu v mozku, který zajišťuje v neuronech učení a paměť. Bylo prokázáno, že při Alzheimerově nemoci je právě acetylcholinu v mozku nedostatek.

Inhibitor acetylcholinesterázy galantamin byl objeven i v cibulkách sněženek a některých dalších amarylkovitých rostlin (bledule, narcisy apod.). Dokud bylo nutno galantamin izolovat z rostlin, které navíc všechny patří mezi chráněné druhy, bylo jeho použití v medicíně problematické. Poté, co se nedávno podařilo zvládnout jeho syntetickou výrobu ve velkém, stal se galantamin novou nadějí pro miliony lidí trpících touto novou civilizační chorobou. V posledních několika letech proběhlo několik kontrolovaných klinických studií, které prokázaly, že galantamin zlepšuje stav nemocných nejméně na jeden rok. Dávkování galantaminu musí být lékařem přísně kontrolováno a jeho dávky se postupně zvyšují. V žádném případě není možné používat cibulky sněženek laiky, protože by mohly vyvolat řadu vážných poškození pacienta, jako například poruchy činnosti srdce, nechutenství, neklid končetin a křeče.

Velikým problémem pro zahájení včasné léčby je mj. to, že není obvyklé, aby praktičtí lékaři prováděli včasnou diagnózu ve stadiu pravděpodobné AD. Velikou překážkou je také zcela ignorantské nařízení pro zdravotní pojišťovny hradit lék donepezil až při těžších stadiích onemocnění. Zdá se tedy, že včasná diagnóza a zahájení prevence a časné terapie je v rukách každého z nás.

Jak dál?

Obrovské množství nových poznatků, které stále nepřinášejí řešení, napovídá, že bude patrně nezbytné změnit naše současné způsoby uvažování a koncepce o vzniku nemoci. Nalezení způsobů prevence AD čeká na změnu strategie vědeckého výzkumu od současného pojetí, které přináší jednotlivé části „skládačky“ k integraci těchto částí do celku, který se však skládačce vůbec nepodobá. Teprve potom se možná vědě podaří nalézt způsob, jak AD nejenom zpomalit či zastavit, ale jak jí předcházet. Je však vysoce nepravděpodobné, že to bude zázračná pilulka, již spolkne každý při svých 60. narozeninách. Medicína zatím nedospěla k pochopení duchovních příčin této nové hrozby současné civilizace. Je třeba si uvědomit, že příčiny leží někde hluboko v nás a v našem způsobu života.

Rizikové faktory vzniku AD

Dlouho známým a všeobecně obávaným faktorem, který může přispět ke vzniku AD, je hliník. I když existuje velké množství studií, jež hliník usvědčují, mnohé jiné naopak nenalezly přesvědčivé souvislosti. Nicméně nikomu neuškodí, když se bude vyhýbat hliníkovým příborům a nebude vařit v hliníkovém nádobí. Mnohem nebezpečnější se jeví kombinace hliníku s fluoridy, a proto bychom si měli všímat i toho, co pijeme, a nepřekročit denní příjem fluoridů nad 1 mg.

Za rizikový faktor se všeobecně pokládá stres, ale copak si umíme představit život bez věčného spěchu a napětí? Psychiatři také zdůrazňují potřebu trénování paměti po celý život. Některé studie ukazují na význam celoživotního vzdělávání pro prevenci AD. Manuální zaměstnání patří mezi rizikové faktory, i když víme, že AD se nevyhýbá ani lidem s vysokoškolským vzděláním a intelektuálně činným. Většinou však dobře víme, že je to postoj a stav mysli člověka, který významně ovlivňuje vznik mnoha nemocí.

Chytrý až do smrti?

Jako výsměch všem našim představám o zdravém způsobu života působí zjištění, že pacientům s rozvinutou AD prospívá nikotin, který zlepšuje paměť, lecitin a cholesterol z vaječných žloutků a kofein z kávy. K tomu ještě resveratrol z červeného vína. To vše je dokázáno vědecky řadou laboratorních a někdy i klinických studií. Nevíme ovšem, v jakém věku s kouřením, pojídáním vajíček, pitím kávy a červeného vína v rámci prevence začít a kdy skončit, aby člověk nezemřel v důsledku infarktu, rakoviny plic nebo trombózy dříve, než bude moci ověřit svoji odolnost vůči AD.

Se způsoby stimulace acetylcholinových nikotinových receptorů si farmakologie jistě hravě poradí a v žádném případě není tento téměř anekdotický příklad myšlen jako propagace kouření. Pokud se týká lecitinu, jeho příznivé účinky jsou známé již dlouho a na trhu je mnoho různých lecitinových preparátů, které můžeme v rámci prevence užívat. Avšak s péčí o svoji mysl, se cvičením klidu v duši, rozvíjením láskyplného vztahu ke všem a všemu kolem nás bychom měli začít okamžitě, v jakémkoliv věku.

 

autor: Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 06/2010