Jehlice trnitá - Ononis spinosa L.

Jehlice trnitá – babí hněv

Jehlice trnitá (Ononis spinosa L.) je vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina nebo polokeř. Má přímou, bohatě větvenou a na bázi dřevnatou lodyhu s jednou až dvěma řadami chlupů, porostlou trny. Spodní listy jsou trojčetné, horní listy jsou obvykle nedělené, ale všechny jsou žláznatě chlupaté.

Květy vyrůstají obvykle jednotlivě v paždí listenů, jsou krátce stopkaté, 1 až 2,5 cm velké, růžové až fialově červené, velmi zřídka bílé. Kalich je stopkatě žláznatý. Rostlina kvete od června do září a plodem je lusk s dvěma až čtyřmi semeny. Kromě jehlice trnité rostou na našem území ještě další dva příbuzné druhy (jehlice plazivá a rolní) a několik kříženců.

Rozšíření

Jehlice trnitá je rozšířena po celé Evropě od nížin až do podhůří, ale roste i v Asii. Najdeme ji na suchých travnatých stráních, pastvinách a mezích, podél cest a na neobdělávaných půdách. Dobře snáší i chudé, těžké a zasolené půdy, pokud má dostatek vápníku a světla. U nás roste poměrně hojně v teplejších oblastech až do 750 m n. m., ve vyšších polohách je vzácná nebo chybí.

Účinky a léčitelství

Na našem území je rostlina známa pod lidovým názvem „babí hněv“ a měla své pevné místo v lidovém léčitelství. V Českém herbáři, který vydal Alois Hynek v Praze v roce 1899, se o jehlici trnité mimo jiné píše: „Potřebuje se co lék proti dně, hostci; vaří se kořen i listí, sleje a pije denně 1–2 ltr. po delší čas. Též při tripru a proti močovým kamínkům se radí. Poněvadž žene na moč, radí se – a sice ve způsobu odvaru – proti vodnatelnosti.“ V ještě starším Mathioliho herbáři (r. 1562) se píše: „...pití odvaru kořene jehlice ve víně žene moč, mocně rozdrobuje, rozmělňuje a vypuzuje kámen, což bylo vyzkoušeno na mnohých lidech. Uvedené víno také otvírá ucpání jater a slezinu.“

Jehlice byla oblíbenou léčivou rostlinou již v antice. S ohledem na močopudné působení byla droga používána při revmatismu, při chronických kožních chorobách, hemoroidech i při vysokém krevním tlaku.

Použití

Drogou je kořen, který se dobývá nejlépe na podzim (říjen až listopad), případně brzy na jaře (březen až duben). Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C. Dnes se pro medicinální účely častěji pěstuje jehlice rolní (Ononis arvensis L.), která je bez trnů. Droga obsahuje isoflavonové glykosidy (ononin, spinonin), triterpenoidní saponiny, cyklické polyoly (cyklitol, ononitol) a silice.

Droga podporuje vylučování kyseliny močové, takže je užívána zejména jako diuretikum při močových kaméncích, při zadržování vody v organismu nebo při zánětech ledvin a močových cest. Močopudné působení se připisuje především flavonoidům a isoflavonovému glykosidu ononinu. Droga působí příznivě i při léčbě revmatismu a dny, má příznivý vliv na látkovou výměnu, lymfatický systém a činnost žláz s vnitřní sekrecí. Podává se obvykle ve formě nálevu, který se připravuje ze 7 g drogy na ½ l vody. Vzhledem k tomu, že jehlice vyplavuje z těla v hojné míře minerály, doporučuje se užívat ji pouze pět nebo šest dní v týdnu a při déletrvající léčbě udělat vždy po třech týdnech jeden týden trvající přestávku.

 

autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Mgr. Jiří Jakl

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 08/2011