Jeřabiny: v přírodě, v kuchyni, v domácí lékárně i mytologii

Jakmile se kolem silnic objeví červené střapce malviček jeřábu ptačího, všem je jasné, že končí prázdniny a začíná škola.

Ale také nevlídné a někdy zase krásné podzimní počasí s pestrou paletou barevných listů, mlhami, houbami, tlejícím listím a vším, co k tomu patří.
Jeřáb je statný strom, který dorůstá výšky až 12 metrů a žije až 100 let. V ČR roste na okrajích polí, cest, na lukách, v úvozech a často i na rumištích a neudržovaných plochách. Má tvrdé a ohebné dřevo, které se používá při výrobě dýh i hudebních nástrojů. Kvete v květnu až červnu nápadným bílým květenstvím a na podzim září do dálky světle oranžovými až šarlatově červenými plody. Ty jsou vítaným zdrojem potravy pro ptáky, ale pro člověka jsou pro svou trpkou a svíravou chuť téměř nepoživatelné. Existuje však výjimka. Jeden z poddruhu jeřábu, jeřáb sladkoplodý́ moravský, má původ někde v okolí malé obce Ostružná na severní Moravě. Přibližně kolem roku 1820 zde ochutnali pastevci ovcí pár zralých jeřabin a zjistili, že mají lahodnou sladkokyselou chuť. Dnes je tento druh jeřábu rozšířen v mnoha zemích celého světa. Je totiž velmi odolný́ a dá se pěstovat i v chladnějších oblastech severu. Až při podzimní vycházce objevíte jeřáb obsypaný́ plody, podívejte se, zda se dají jíst. Můžete ochutnat, ale poznáte to i podle listí. Ten původní s trpkými a nahořklými plody má listy celokrajově zoubkované. U sladkoplodého dosahuje zoubkování jen do horní poloviny listu. Sladké jeřabiny chutnají nejen ptákům, ale i lidem. Lze z nich vyrábět nejrůznější dobroty, jako třeba kompoty a marmelády, vína, sirupy i likéry. Kompot z jeřabin
je ideálním doplňkem ke zvěřině nebo svíčkové. Zvláštní a jedinečnou chuť dodají jeřabiny též pečenému masu. Dají se také kandovat, přidávat do moučníku a ze sušených jeřabin se muže uvařit i chutný́ čaj. Z plodu se pálila kořalka (jeřabinka) a vyráběl ocet. V lidovém léčitelství se plody jeřábu používají k regulaci správné funkce střev. Mají močopudné účinky a působí na vylučování písku a drobných močových kamínku. Snižují také hladinu cholesterolu v krvi. Jeřabiny obsahují velké množství vitaminu C (asi dvakrát více než citrony), organické kyseliny, karoteny, cukry a třísloviny, pektinové látky a také rutin. Ten příznivě ovlivňuje propustnost stěn krevních kapilár a napomáhá tak zmenšit možnost tvorby otoku. Má i antioxidační účinky. Z cukru je přítomen zejména cukerný́ alkohol sorbitol, sladidlo jemné chuti, vhodné pro diabetiky. Má asi polovinu sladkosti sacharózy, ale bakterie v ústech ho hůře rozkládají, a je proto využíván do žvýkaček, které nezpůsobují vznik zubního kazu. Dnes mají největší zájem o jeřabiny zejména ptáci, ale v minulosti měly významnou úlohu také v mytologii. V té starogermánské byly zasvěcený bohu hromu Donarovi (nordický Thór). Jeřáb hrál významnou roli i v obřadech keltských druidu: z jeho kůry přepravovali černou barvu na svá roucha oblékaná při náboženských obřadech. Virgulemi z jeřábu byly vyhledávány rudné žíly, jeřábu byla přičítána ochranná moc proti carování a blesku. Proti uhranutí byla používána větévka jeřábu zašitá v oblečení a pálením dřeva jeřábu se přivolávali duchové a domácí skřítci. Pálením plodu v kadidelnici se zase dali odehnat zlí duchové. A když se kulem z dřeva jeřábu propíchla mrtvola, její duch se nemohl zjevovat ve světě lidí a strašit příbuzné. Nemáte-li zájem využívat jeřabiny ani v kuchyni, ani k léčení neduhu, ani s nimi nechcete carovat, natrhejte si je alespoň do vázy pro zkrášlení svého domova. Doneste si domu nádherný́ kousek přírody, který́ vám ve dnech nepohody bude připomínat prosluněné podzimní dny.

autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka DrSc.
(vyšlo ve Sféře  11/2012)