Jmelí bílé - Imelo biele - Viscum album L.

Jmelí bílé - Imelo biele - Viscum album L.

Jmelí bílé (Viscum album L.) patří do čeledi rostlin jmelovitých (Viscaceae Batsch). Rod jmelí zahrnuje asi 100 druhů rostlin, které se vyskytují hlavně v tropech Afriky a Austrálie. Ve střední Evropě se setkáváme s jediným zástupcem rodu Viscum, jmelím bílým.

Popis: Jmelí je poloparazitická rostlina, která hostiteli odebírá roztoky minerálních látek a částečně snad i asimiláty, ale závažně hostitele nepoškozuje. Namísto kořenů jsou zde vyvinuty savé orgány – haustoria, která prorůstají kůrou hostitelského stromu, napojují se na jeho cévní systém a odebírají mu roztoky minerálních látek. Živiny si však jmelí převážně vytváří samo vlastní fotosyntézou (proto není parazitem, ale pouze poloparazitem). Roste v korunách jehličnatých i listnatých stromů. Podle hostitelů lze jmelí zařadit do tří poddruhů, které je ovšem těžké bezpečně rozeznat. Jedná se o jmelí bílé pravé (Viscum album subsp. album), které roste na dvouděložných dřevinách (např. lípa, topol, jabloň, akát, javor, jeřáb, vrba, bříza, meruňka, hloh, dub aj.). Dalším poddruhem je jmelí bílé borovicové (Viscum album subsp. austriacum), které roste na borovici a smrku ztepilém. Posledním poddruhem je jmelí bílé jedlové (Viscum album subsp. abietis), které roste na jedli. Lékařsky se všechny poddruhy považují za rovnocenné. Z nevětveného kmínku vyrůstají pravidelně větvičky, které se snadno lámou. Při pohledu zdálky vypadá jmelí jako zelená koule o průměru až jeden metr. Jmelí má celokrajné, neopadavé a kožovité listy kopisťovitého tvaru. Kvete nenápadně, květy jsou drobné, jednopohlavní. Jmelí je rostlina dvoudomá (samčí a samičí květy jsou na různých rostlinách). Samčí květy intenzivně voní. Plodem je bílá nepravá bobule velikosti hrachu, která po rozemnutí silně lepí. Jmelí rozšiřují především drozdovití ptáci. Semena, která prošla zažívacím traktem ptáků, klíčí dříve.

Od silné lepivosti jmelí je také odvozeno jeho latinské rodové jméno, neboť latinské slovo viscosus znamená viskózní neboli lepkavý. A protože album znamená bílý, bývalo také někdy jmelí nazýváno bílým lepidlem. A skutečně se v některých zemích ze jmelí vyrábí silně lepivá pryskyřice, která bývá nabízena např. pod názvy Viscinum nebo Viscin a která se dříve používala např. k přípravě lepu na chytání ptáků.

Rozšíření: Jmelí bílé roste na stromech celé jižní a střední Evropy a v Asii. Najdeme ho na stromech listnatých, zvláště na topolech, jabloních, lípách a javorech, ale i jehličnatých (jedle a borovice).

Obsahové látky: Obsahové látky jmelí jsou stále předmětem výzkumu. Obsahuje viskotoxin, tyramin, cholin a acetylcholin, histamin, různé pryskyřičné alkoholy, kardiostaticky účinnou bílkovinovou složku histonového charakteru, kyselinu oleanolovou a aminomáslovou, dále saponiny a flavonidy. Různé odrůdy jmelí obsahují velmi rozdílná množství účinných látek, která během vegetace podléhají velkým výkyvům.

Historie: Jmelí užívali lidé při obřadech, magii i léčení od nejstarších dob. Podle Plinia jmelí sbírali Galové v noci před úplňkem na počátku roku, který připadal na náš listopad. Kněz nejprve přivedl ke stromu se jmelím dva za nohy svázané býky. Ty obětoval a jmelí odsekl zlatým srpem. Ve starověku se jmelí používalo jako protijed, proti uřknutí a uhranutí duchy z podsvětí, ale také jako lék na ženskou neplodnost. Ve starověkém Římě se jmelí užívalo při Saturnáliích.

V křesťanské tradici je někdy léčivá moc jmelí přirovnávána k moci Krista uzdravovat nemocné. Jmelí je od nepaměti symbolem života a ochranným talismanem. Lidé dříve věřili, že jmelí udržuje svazky mezi lidmi, protože i bobule jmelí pevně lepí k sobě. Dodnes zavěšujeme jmelí na Štědrý den na dveře nebo nad slavnostní tabuli pro požehnání a jako příslib štěstí do domu. Přání zašeptané do plamínku první zapálené svíčky na vánočním stromečku nám jmelí splní.

Zvyk líbat ženy a dívky pod zavěšeným jmelím pochází pravděpodobně z Anglie a k nám se dostal ze sousedního Německa, kam ho přinesli angličtí vojáci. Je kuriózní, že ve středověkém Německu se snítkou ze jmelí označovaly veřejné domy jako znamení prodejné lásky. Irové věší jmelí na dveře jako pozvánku k prostřenému stolu a zároveň jmelí chrání obyvatele domu před zlými mocnostmi a kouzly. V Norsku je jmelí symbolem usmíření. Rozhněvaní lidé se musí pod stromem se jmelím udobřit, jinak na sebe přivolají hněv bohů. Pokud se nám bude o jmelí o Vánocích zdát, připravme se na brzkou svatbu, a pokud uvidíme ve snu jmelí s mnoha bobulemi, můžeme se těšit na veliké bohatství.

Používání jmelí jako léčivé rostliny nevymizelo ani ve středověku. Podle Mattioliho bylo jmelí lékem proti zimnici, žloutence, průjmu, souchotinám a padoucnici. Mattioli rozlišuje jmelí i jeho použití podle hostitelské rostliny. Například hruškové jmelí usnadňuje početí i porod, jmelí ze hlohu a jabloní se dávalo dětem do kolébky jako ochrana proti zlým duchům a strašidelným vidinám.

V Anglii a Francii sloužilo jmelí v 18. století jako diuretikum, antispazmodikum a kardiakum. O návrat jmelí do moderní fytoterapie se zasloužil především Gaulthiers, který roku 1907 prokázal vliv jmelí na snížení krevního tlaku, a dr. Kaelin, který používal výtažek ze jmelí při neoperovatelných karcinomech. Plody se někdy používaly u dětí proti červům a hlístům.

Účinky a využití: Látky obsažené ve větévkách a listech jmelí působí rozšíření krevních vlásečnic, snížení krevního tlaku a mají vliv na srdeční činnost. Odstraňují všechny průvodní jevy vysokého tlaku, jako návaly krve do hlavy, pocity závrati, hučení v uších a poruchy zraku. Působí rovněž mírně diureticky. Staří bylinkáři používali jmelí jako účinný prostředek při epilepsii. Také příznivý vliv na žlázy s vnitřní sekrecí není zanedbatelný a hodí se pro úpravu látkové výměny. Při jeho současném dobrém vlivu na břišní sliznice se osvědčuje jeho užívání při cukrovce. Jmelí je velmi užitečné pro ženy . Normalizovaný krevní tlak přináší uklidňující účinky při poruchách dělohy a při menstruaci. Čaj ze jmelí odstraňuje i potíže v přechodu, zejména bušení srdce, záduchu, návaly a pocity strachu.

Jmelí je přisuzován i protinádorový účinek. Na tomto principu je založen také populární švýcarský lék „na rakovinu“ Iscador.

Příprava čaje, resp. macerátu: Asi 8 g řezaných větviček a listů jmelí se přes noc nechá vyluhovat v 1 litru studené vody. Ráno se macerát jen lehce ohřeje (vařením či spařením se z byliny ztrácejí léčivé účinky) a scedí. Užívat by se měly 3 šálky denně. Dávky se nemají zvyšovat. Při překročení terapeutických dávek může mít droga vedlejší škodlivé účinky, především kvůli obsahu viskotoxinu.

Jmelí můžeme používat i ve formě prášku. Přirozeným teplem usušené větvičky a listy rozdrtíme na jemnou drť a 3–4krát denně užíváme 1–2 g prášku, celkově pak nejvíce 5 g denně. Při senné rýmě se doporučuje macerát nejen pít, ale současně jím i vyplachovat nos (předtím je třeba jej mírně osolit, aby „to nepálilo“) nebo šňupat usušenou drogu pomletou na prášek. Zapíjíme vodou.

Ve vhodné terapeutické dávce je jmelí obsaženo v přípravku Venisfér.

Autor: Jindra Moravcová