Kdouloň obecná - Cydonia oblonga - Quince

Kdouloň obecná

– exotické ovoce i léčivá rostlina Kdouloň obecná (Cydonia oblonga) je rozvětvený keř nebo stromek s pokroucenými větvemi, vysoký až kolem 5 metrů, původem ze Střední Asie. Koncem jara kvete atraktivními a nápadně velkými květy (asi 5 cm), které mají obvykle bílou nebo světle růžovou barvu. Kdouloň má tmavozelené listy dlouhé 5–10 cm, které jsou na mladých výhonech na spodní straně bělavě plstnaté. Plodem je plstnatá, kulovitá až hruškovitá malvice známá jako kdoule.

Plody jsou výrazně aromatické, ale velmi tvrdé i při plné zralosti, kdy mají žlutou dužninu. Syrové jsou téměř nejedlé. Vyvolávají pocit drsného jazyka a špatně se polykají. Pro špatnou stravitelnost v syrovém stavu se využívají převážně k výrobě marmelád nebo kompotů. Takto zavařené jsou vynikající. V poslední době se v řadě zemí stává různě upravená kdoule kulinářskou záležitostí a mnohé restaurace ve Spojených státech se pyšní pestrou nabídkou jídel a nápojů z tohoto u nás málo známého ovoce.

Chcete-li zdarma dostávat e-magazin pojednávající o kdoulových delikatesách, zaregistrujte se na adrese: www.quincerestaurant.net. Největšími současnými producenty kdoulí jsou jihoamerické státy, zejména Argentina, která sama každoročně vyprodukuje 20 tisíc tun tohoto ovoce.

Původ

Kdouloň obecná je jednou z nejstarších kulturních rostlin. Její pravlastí je oblast Íránu, Střední Asie, Zakavkazí a jihu Arabského poloostrova. Plody kdouloně byly známy jako ovoce již ve starověkém světě. Vědecké jméno rostliny Cydonia je odvozeno od názvu starověkého města Cydonia (Kydonia, Kydon) na Krétě, odkud se kdoule přivážely. Ve starověkém Řecku patřila k rostlinám přiřčeným Afroditě a byla symbolem lásky a plodnosti. Věřilo se, že kdoule účinkují jako afrodiziakum. Na svatbách se předávaly snoubencům jako symbol zdraví a plodnosti. Byly však také oblíbeným prostředkem v lidové medicíně. Žvýkání sušené kdoule se doporučovalo při žaludečních potížích a bolestech v krku, při průjmech a krvácení. Abatyše Hildegarda z Bingenu se domnívala, že časté podávání kdoulí v různých podobách je nejlepší prevencí revmatismu.

S výjimkou Austrálie kdouloň zdomácněla po celém světě. V Evropě se začala pěstovat již ve středověku – zejména v klášterních a zámeckých zahradách. U nás najdeme kdouloň spíše vzácně ve starších zahradách, kde působí exoticky jak svým vzhledem, tak i plody. Na některých místech naší vlasti kdouloň zplaněla (jižní Morava, okolí Roudnice nad Labem, okolí Prahy) a můžeme ji objevit nejlépe na jaře podle nápadných květů nebo na podzim podle neméně nápadných hruškovitých plodů, které mohou na délku měřit až 15 cm.

Použití

Matthioli ve svém herbáři přináší recept na kdoulový lektvar a huspeninu. Kdoulový sliz se používal v kosmetice, při ošetření drobných poranění, při zánětech očí a na chladivé obklady. Byl také součástí přípravků na drsnou a rozpraskanou pokožku a součástí ústních vod používaných při zánětech ústní dutiny a hrtanu. Dužnina plodů obsahuje četné minerální látky a vitaminy.

Ve 100 g dužniny je obsaženo:

Voda 83,8 %

Vitamin A 40 IU

Proteiny 0,4 g

Vitamin B1 (thiamin) 0,02 mg

Tuky 0,1 g

Vitamin B2 (riboflavin) 0,03 mg

Cukry 15,3 g

Vitamin C 15–20 mg

Vápník 11 mg

Železo 0,7 mg

Fosfor 17 mg

Draslík 197 mg

Sodík 4 mg

Novější výzkumy v kdouloni odhalily další biologicky aktivní látky, z nichž některé by mohly být zodpovědné za blahodárné účinky tohoto ovoce na lidské zdraví. Vedle volných organických kyselin a aminokyselin to jsou zejména polyfenoly a fenolické glykosidy s antioxidačním, antimikrobiálním a antivirotickým účinkem. Vysoký obsah těchto látek byl nalezen nejen v plodech, ale i v listech kdouloně, které také mohou být vhodným zdrojem antioxidantů.

Název Cydonia Mensae nese i jedna z oblastí na planetě Mars. Tato část Marsu pokrytá četnými pahorky vešla do povědomí díky tzv. Tváři z Marsu.  Fotografie pořízená v roce 1976 sondou Viking 1 připomínající lidský obličej enormních rozměrů byla částí veřejnosti přijímána jako jasný důkaz existence inteligentního života na Marsu. Teprve novější snímky s lepším rozlišením ukázaly, že se jedná o erodovaný skalní masiv, ze kterého souhra světel a stínů vytvořila obraz podobný humanoidní tváři. Protože v oblasti Cydonia byly později nalezeny i jiné zajímavé útvary připomínající pyramidy či lidskou lebku, mnozí lidé věří, že se jedná o důkaz existence ztracené marťanské civilizace.

 

U nás se kdouloně pěstují velmi vzácně a dají se mimo jiné využít i jako podnože pro hrušně. Patří mezi staré ovocné druhy, podobně jako mišpule (Mespilus germanica). Plody mišpule jsou ale bronzově hnědé, jemně pýřité a jedlé v přezrálém stavu (sklízejí se po prvních mrazech). Jako kdoule jsou nesprávně označovány i kdoulovce (u nás rostoucí Chaenomeles speciosa či Chaenomeles japonica). Jsou to trnité keře ozdobné výraznými květy (bílé až červené) a pocházejí z Japonska. Mají žlutozelené jablkovité plody přetrvávající až do pozdního podzimu, mnohdy až do jara. Někdy jsou sbírány k provonění prádla, dají se ale i kuchyňsky využít. Mají kořeněnou vůni a svíravě kyselou chuť. Jsou skvělým zdrojem pektinu do marmeládových směsí s méně výrazným ovocem a obstojí v marmeládách i samostatně.

 

autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc. Mgr. Jiří Jakl

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 01/2011