Lékořice lysá - Glycyrrhiza glabra L.

Kdo by neznal chuť lékořice - setkáváme se s ní v mnoha cukrovinkách (nejznámější je asi tzv. pendrek). Překvapením však může být, že mlsáním těchto pochutin zároveň prospíváme svému organismu. Lékořice je totiž jednou z nejstarších léčivek - zmínky o ní nalezneme již v nejstarších egyptských papyrech a spolu se ženšenem patří k tradičním pilířům čínské medicíny. V současné době je již dokonce vědecky prokázáno, že zmírňuje zhoršování paměti v důsledku stárnutí.

Popis
Lékořice lysá patří do čeledi rostlin bobovitých (Fabaceae). Do rodu lékořice řadíme asi dvě desítky druhů. Lékořice lysá je vytrvalá rostlina s kořeny dlouhými až 100 cm a oddenky. Dorůstá do výšky jednoho až jednoho a půl metru, její lodyhy jsou přímé a silné. Listy má lichozpeřené, jednotlivé lístky jsou vejčité, celokrajné, na spodní straně jsou žláznaté a lepkavé. Lékořice lysá kvete v červnu a červenci bledě fialovými květy, které skládají přímé hrozny. Plodem je lysý lusk (proto G. glabra, lékořice lysá), který obsahuje většinou tři až čtyři semena.

Rozšíření
Zástupci rodu lékořice jsou rozšířeny především v jižní Evropě, v Asii, méně na americkém kontinentě a v Austrálii. V těchto oblastech patří kořeny několika druhů lékořice k důležitým rostlinným drogám a jsou ceněny v lidovém léčitelství i oficiální medicíně. U nás se můžeme s lékořicí lysou setkat především na jižní Moravě, méně v Čechách. Na všech lokalitách se jedná o pozůstatek dřívější kultury. Lékořice lysá pochází původně z východního Středomoří, ale v našich zemích se hojně pěstovala od 16. století do druhé poloviny 19. století, kdy její pěstování postupně zanikalo a bylo nahrazeno dovozem. S pozůstatky dříve pěstované lékořice se můžeme setkat na výslunných stráních v okolí Hustopečí, Mikulova a Bzence.

Užívané části
Vlastní drogu tvoří kořen lékořice (radix liquiritiae). Ten se loupe a zbavuje zevní vrstvy, aby se snáze vylouhovaly účinné látky a odstranili nepříjemně chutnající pryskyřice. Sbírá se na podzim, nejlépe v říjnu, kdy rostlině opadávají listy z rostlin, které dosáhly věku minimálně třech let. Kořeny se suší ideálně při teplotě 20 až 35°C (teplota sušení by nikdy neměla přesáhnout 40°C). Droga má slabý charakteristický pach a sladkou chuť. Správně sušená, loupaná droga má sírově žlutou barvu. Pro lékařské účely je možné použít též kořeny různých variet lékořice, např. G. glabra var. typica, G. glabra var. violacea, G. glabra var. Glandulifera.

Glycirrhizin, který reprezentuje sladkou chuť lékořice je asi 50-ti násobně sladší než řepný cukr. Vědecký název rostliny pochází z řeckého glykys = sladký a rhiza = kořen. Název Liquiritia je latinská forma starořeckého označení rostliny. Druhové jméno glabra = lepkavý se vztahuje na žlázy lepkavých listů; běžněji se uvádí výklad lysý, holý (s ohledem na plody).

Historie použití
Lékořice patří k velice starým léčivým rostlinám, jejíž používání přetrvalo v evropské medicíně dodnes. Znali ji a používali ji už ve starověkém Egyptě. V roce 1923 byla archeology objevena ve velkém množství v jedné z faraónských hrobek. V indické ájurvédě jsou o lékořici zmínky starší než 4000 let. Pozdější, středověké pěstování lékořice v Evropě zmiňuje např. Matthioli ve svém herbáři. U nás se v minulosti hojně používal odvar proti kašli připravený z lékořice, rozinek a fíků.

Lidové pověry a magie
Lékořice je temným a tajemným kořenem. Je spojován s vášní ve všech jejích podobách (láska, nenávist, žádostivost, pomstychtivost, zuřivost, šílenství zrozené ze sexuálních posedlostí). Bylina působí zejména na způsob projevu základních instinktů. Její síla je magická, ukrytá a těžce přístupná. Lékořice vyvolává rozpolcenost, odděluje mysl od cítění. V žádném případě by se proto neměla podávat ženám, které jsou plaché, nesmělé či bojácné - bylina může vyvolat velmi silné cítění, může se stát, že tento druh energie nebudou schopny zvládnout. Lékořice je považována za ženskou obdobu kořene žen-šen (podobné složení látek i účinky). Žen-šen je však více stimulující, lékořice je spíše harmonizující.

Obsahové látky
Lékořice obsahuje monosacharidy a oligosacharidy s uronovými kyselinami. Dále triterpenoidní saponiny (glycyrrhizin, který je 50krát sladší než sacharóza), flavonidové glykosidy (likviricin, likviricigenin, izolikviricigenin, formononetin), oxykumariny, asi 20% škrobu, do 6% hořčin atd. Rostlina jako taková navíc obsahuje cyklitoly (pinitol) a její semena toxický kanavanin.

Vlastnosti
Expektorans, spazmolytikum, diuretikum, antiflogistikum, antiulcerosum, emenagogum, mírné laxans a chuťové korigens.

Účinky na organimus
Droga působí na sliznici žaludku a reflexně vyvolává zvýšenou sekreci v dýchacích cestách. Při krátkodobém užívání je lékořice mírné diuretikum, ale pokud se užívá déle a ve vyšších dávkách, působí naopak antidiureticky. Při dlouhodobé konzumaci drogy působí podobně jako kortikosteroidy, a proto se dlouhodobé užívání nedoporučuje. Výjimkou je dlouhodobé používání lékořice při tzv. Addisonově chorobě (selhání nadledvinek v produkci hormonu kortizolu a případně i aldosteronu). Droga působí také estrogenně. Lékořice působí hojivě na žaludeční a dvanáctníkové vředy.

Použití
Lékořice se používá především jako prostředek usnadňující odkašlání a rozpouštějící hleny. Slouží k vyčištění plic a zjasnění hlasu. Tradičně je používána při kataru průdušek, chronických žaludečních vředech, kolikách a při nedostatečnosti kůry nadledvinek. Má protizánětlivé a protirevmatické vlastnosti (záněty plic, astma, žaludeční a peptické vředy). Snižuje žaludeční kyselost, zvyšuje produkci ochranných slizů trávicího ústrojí a respiračních cest, zvyšuje vylučování žluči - podpora jater. Tlumí křeče hladkého svalstva a dýchacího systému. Sráží horečku a snižuje hladinu cholesterolu v krvi. Dále bylo prokázáno, že snižuje krevní srážlivost a snižuje účinnost enzymu zodpovědného za některé komplikace provázející cukrovku (oční poruchy). Chrání játra před účinkem některých jedů.Podporuje činnost chemikálií v těle - minerály, vitamíny, hormony, jakékoliv drogy. Ovlivňují funkci nadledvinek, zvyšují vitalitu, obranyschopnost, odolnost proti stresům. Kořen jako takový bývá oblíbenou součástí nejrůznějších čajových směsí, zejména určených proti kašli a používaných při žaludečních a zažívacích potížích. dráždí žaludeční sliznici, působí mírně projímavě a močopudně.
V lidovém léčitelství se nejvíce používá jako prostředek proti kašli a chrapotu, dále při zácpě a revmatismu. Má také rozsáhlé použití v potravinářském průmyslu při výrobě limonád a některých druhů piv. Díky své sladké chuti se využívá k výrobě cukrovinek proti kašli a chrapotu.
Dlouhodobé používání lékořice není vhodné, protože nepříznivě ovlivňuje iontovou rovnováhu a vylučování vody z těla. Lékořice má též antibakteriální a antimykotické účinky.

Nyní je na světe ještě jeden důvod, proč holdovat pendreku. Tým Jonathana Seckla z Univerzity v Edinburgu zjistil, že carbenoxolon izolovaný z lékořicového extraktu zmírňuje zhoršování paměti spojené se stárnutím. Tuto látku podávali 3x denně lidem, kteří byli ve věku, kdy se na fungování paměti začíná projevovat stáří. Po čtyřech týdnech užívání bylo zjištěno že si dotyční lépe pamatují náhodná slova a snadněji si vzpomínají na to, co podnikali o minulém víkendu. Carbenoxolon působí v mozku tak, že zde snižuje hladinu stresového hormonu kortizolu. Ten se vyplavuje při stresu a lidé s chronicky vysokými hodnotami tohoto hormonu vykazují mimo jiné i zmenšení hippocampu v mozku. Jonathan Seckl věří, že právě v hippocampu se carbenoxolon váže na proteiny, které pak "probouzejí" geny užitečné pro zapamatování a vybavení informací.

Dávkování
Obvyklá denní dávka při krátkodobém použití je 1 kávová lžička drogy (1-4g práškovaného kořene) na šálek záparu, který se pije dvakrát až třikrát denně.

Toxicita
Droga není toxická, ale musí se užívat v přiměřených dávkách a pouze krátkodobě . Jinak může způsobit zvyšování hladiny sodíku a vody v organismu a vést ke ztrátě draslíku (příznaky zvýšené funkce kůry nadledvin). Lékořici by proto neměli užívat pacienti s existujícími poruchami srdeční činnosti a cévního sytému. Lékořice by se taktéž neměla používat v těhotenství a době kojení (tradičně se u lékořice uvádí abortivní účinky). Vynechávání menstruace může být také příznakem předávkování přípravkem obsahujícím lékořici. Proto, ačkoliv je lékořicový kořen široce používán v potravinářství jako doplněk upravující chuť (sladkost), mnohé státy limitují obsah drogy v konečném produktu.

Interakce
Lékořice může ovlivňovat existující léčbu pohlavními hormony nebo léčbu snižující hladinu krevního cukru.

Další význam
Lékořice lysá se používá v cukrářství, přidává se do likérů a nealkoholických nápojů. "Pendrek", dětmi milovaná cukrovinka, je vlastně zahuštěný a upravený extrakt z lékořicového kořene. Klasický postup při výrobě lékořiny (liznice či pendreku) je poměrně jednoduchý. Kořen lékořice se nakrájí na drobné kousky, rozmačká a umele v mlýnku. Získáme výtažek, který se vaří v měděném kotli až nabude hnědočerné barvy a zhoustne. Do obchodů se dostával lékořicový extrakt jako dlouhé, tmavé válečky - pendrek. Název je patrně zkomolenina z německého Bärendreck ("medvědí lejno"). Za studena je hmota křehká, za tepla se mění na ohebnou a tažnou.

Lékořice se také přidávala do piva, kde působí jako pěnící přísada. Této vlastnosti lékořicového kořene se dříve využívalo i při výrobě náplní do hasicích přístrojů. Lékořicí se upravuje chuť tabáku. Lékořice je také důležitou surovinou ve farmaceutickém průmyslu - používá se jako chuťové korigens při výrobě léků, i jako plnidlo při přípravě pilulkové hmoty. V minulosti měla lékořice poměrně široké technické použití. Přidávala se do leštidel, malířských barev, tuše a inkoustů. Lékořice lysá je rovněž významnou medonosnou rostlinou.

Zajímavosti
Původní obyvatelé severoamerického kontinentu používali k obdobným účelům kořen, případně list domácího druhu lékořice - Glycyrrhiza lepidota . Z celé řady domorodých kmenů, kteří lékořici používali se blíže zastavíme např. u Siouxů. Zápar z listí používali při bolesti uší. Dětem, které trpěly horečkami se podával zápar z kořenů lékořice Glycyrrhiza lepidota . Při bolestech zubů Siouxové žvýkali lékořicový kořen. Kořen také používali při léčbě koní.

Tradiční čínská medicína si velice cení a považuje příbuzného druhu lékořice, lékořice uralské ( Glycyrrhiza uralensis Fisch. ex DC.). Spolu s ženšenem patří k pilířům tradiční čínské fytoterapie. Obě rostliny mají tonifikační účinky a jsou spojovány s dlouhověkostí. Lékořice je nazývána "guobao" neboli "posvátný národní poklad". Ve směsích bylin zlepšuje jejich chuť, harmonizuje a prodlužuje jejich účinek a prospívá všem orgánům. Kořen lékořice uralské se používá při nachlazení, žaludečních a dvanáctníkových vředech, diabetu, otravě alkoholem, kožních vyrážkách aj.

Sirup proti kašli
1,2 l vody; 1 čaj. lžička lněných semínek; 25 g kořene lékořice; 100 g rozinek, 100g cukru, 1 pol. lžíce octa. První 4 složky vaříme tak dlouho, dokud nezískáme obsah 0,9 l. Přidáme cukr a ocet a řádně promícháme. Podáváme před spaním.

Kašel dráždivý - uklidnění
15 g kozlíku lékařského; 15 g rozinek; 15 g anýzu; 15 g lékořice. Byliny přelijte vodou a přiveďte k varu. Čaj je vhodný přisladit medem.

Metabolismus - úprava
1čaj. lžička kůry olše - řešetláku, 1čaj. lžička lékořicového kořene, 1čaj. lžička kořene a listů smetanky a 1čaj. lžička violky trojbarevné. Namočte jednu polévkovou lžíci uvedené směsi bylin v 1 l studené vody a nechejte 3 hodiny louhovat. Pak směs přiveďte k varu, odstavte a přikryjte na 15 minut. Užívejte 2 polévkové lžíce denně.

Ústní voda
30 g kořene lékořice; 500 ml vody. Kořen zalijte studenou vodou, přiveďte k varu a vařte 15 minut. Používejte na afty a záněty ústní dutiny.

Směs k urychlení léčby spalniček
4 díly světlice; 4 d. meduňky; 2 d. lékořice; 2 d. květů černého bezu; 1 d. listů violky. Čajovou lžičku směsi vaříme 3 minuty ve třech šálcích vody a poté necháme 10 min stát. Dávkování : 3 x denně jeden šálek čaje.

Autor: Jiří Široký