Levandule lékařská - Lavandula angustifolia

S vůní levandule…

Levanduli mám ráda nejen pro její charakteristickou příjemnou vůni a uklidňující účinky, ale také si velmi ráda prohlédnu obrázky z míst, kde se levandule pěstuje. Jen tak se alespoň na chvíli zasnít nad fotografiemi pořízenými někde v západním Středomoří nebo ještě lépe přímo v Provence. Fialové pruhy levandulových polí, v pozadí typické francouzské venkovské usedlosti nebo případně bílé vápencové skály… Na romantiku prožitou na těchto místech se určitě nezapomíná.

Levandule je pro Středoevropany bylina exotická, ale v poslední době máme možnost spatřit levandulová pole i u nás, a když ne, pak třeba máme alespoň malá „políčka“ na svých zahrádkách. Název Lavandula pochází z latinského slova lavare = mýti se nebo omývati.

Bylina pochází z Persie, dále z oblastí na jih do tropické Afriky a jihovýchod do Indie. Používali ji staří Řekové, Římané i Keltové, přidávali ji do koupele pro její léčivé vlastnosti a uklidňující vůni. Vonička levandule byla používána jako ochrana před nakažením morem a k léčení bolestí, pohmožděnin a popálenin. V příbytcích sloužila k odpuzování molů a levandulový olej jako dnešní deodorant. Ve středověku byla hojně používána a pěstována hlavně v klášterních zahradách. Jedna z prvních zmínek o pěstování levandule ve Francii pochází z roku 1371. Byla součástí bylinkových zahrad apatykářů. Na slavné univerzitě v Montpellier byla sepsána jedna z prvních vědeckých prací o léčivých účincích levandule. V 16. století se v Provence z levandule začal extrahovat esenciální olej, v 18. století pak byla společně s dalšími bylinami použita k léčení moru. Spotřeba levandule vzrostla v 19. století s rozvojem kosmetického průmyslu a výroby parfémů. Do té doby byla sklízena na svých přirozených divokých stanovištích. Aby jí byl dostatek, začala vznikat první levandulová pole. I po staletích je velmi oblíbenou rostlinou. O bylině Levandule je krásná po celý rok a prochází různým zabarvením.Na jaře září jemnou zelenou, v létě obdivujeme drobné květy pro jejich fialovou, modrou a někdy růžovou i bílou barvu, po sklizni a přes zimu pak má zabarvení šedozelené.

Polokeřík je trsnatě větvený a vysoký až 60 cm. Listy má přisedlé, čárkovité a na okrajích podhrnuté.

Levanduli vyhovuje slunné stanoviště.

Líbí se jí obzvláště vápenatá půda.

Kvete v červenci až srpnu a užívá se květ a nať.

Nejcennější je olej získaný z levandule lékařské, z 1 ha levandulového pole se vyrobí přibližně 15 kg oleje. Nejkvalitnější esenciální olej je pouze z pravé levandule, jeho kvalita se sleduje a (podobně jako u vína) jeho původ je kontrolován. Mezi největší pěstitele dnes patří Francie, Španělsko, Bulharsko, Čína, Rusko a Austrálie.

Účinky

Léčivé látky mají mírně tlumivý účinek na ústřední nervstvo, potlačují růst bakterií, snižují krevní tlak. Osvědčují se při křečích žaludku, upravují střevní činnost, působí mírně diureticky. Využívají se ve farmaceutickém průmyslu k výrobě sedativ a spasmolytik. Silice slouží jako přísada do antirevmatických mazání.

Užití

Levandule se používá v léčitelství, při výrobě kosmetiky. Z květů se destilací získává levandulová silice, hojně využívaná ve voňavkářství. Je to velmi oblíbený olej v aromaterapii, patří mezi nejpoužívanější tělové a masážní oleje s všestranným použitím. Je vhodný k masážím celého těla, k ošetření obličeje, regeneraci poraněné a popálené pokožky, zmírňuje alergické reakce, bolesti při menstruaci, psychické napětí a stres, podporuje klidný spánek. Je také vhodný pro dětskou pokožku. Levanduli můžete použít jako přírodní prostředek proti molům ve skříních, můžete ji přidat do poslední vody při praní prádla nebo si třeba malým sáčkem sušených květů provonět byt. Lze ji používat i v kuchyni – do dresinků, polévek, zmrzlin, pudinků, ovocných salátů. Je součástí tzv. provensálských bylin (levandulové květy, tymián, šalvěj, bazalka, fenykl), které jsou vhodné ke kořenění všech druhů masa, omáček a pizzy. Dokonce si můžete upéct levandulový koláč.

 

Autor: Marie Jasioková

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 05/2010