Magnolie pro krásu i zdraví

Kdo by neznal nádherné a líbezně vonící květy magnolií? Tyto keře i stromy u nás nacházíme zejména v městských zahradách a parcích, kde na sebe upozorňují velkými exotickými květy. Jejich barva se mění od čistě bílé přes nejrůznější odstíny žluté a růžové až po téměř červenou. Botanický rod Magnolia je zástupcem starobylé čeledi magnoliovitých (Magnoliaceae) obývající Zemi již déle než 100 milionů let (od období křídy). Kdysi se tyto rostliny vyskytovaly přirozeně i u nás, dnes však rostou jen v mírném až tropickém pásmu oblastí Nového světa a jihovýchodní Asie.

Do rodu Magnolia patří kolem 120 druhů dřevin, z nichž v Asii (od Himálají po Čínu, Japonsko, Tchajwan a Malajsii a v jižní Indii) rostou asi dvě třetiny, zbylé druhy jsou americké. Asijské druhy upoutávají svou krásou, protože zpravidla mají velké květy objevující se ještě před olistěním. Americké druhy mírného pásma jsou většinou stromovité a kvetou až po olistění, takže jejich květy tolik nevynikají. Magnolie u nás dorůstají do výšky 4 až 6 metrů a rozkvétají na přelomu dubna a května velkými vonnými, jednotlivě postavenými květy.

Léčitelství

Magnolie nejsou jen krásné, ale mohou být i užitečné. Zatímco v Evropě a v Americe se tyto dřeviny pěstují v parcích a zahradách jen pro ozdobu, ve východní Asii jsou zdrojem velmi dobře známé a v lidovém léčitelství oblíbené drogy saiboku-to a hange-koboku-to, používané již po celá staletí jako mírný uklidňující prostředek. Zdrojem drogy jsou především dva blízce příbuzné druhy – čínská Magnolia officinalis (kara-koboku) a japonská Magnolia obovata (nazývaná zde wa-koboku). Droga byla poprvé popsána v díle Shennong Bencao Jing vydaném asi 100 let před naším letopočtem. Je to usušená a rozdrcená kůra magnolie, ze které se připravuje odvar. Její používání v lidovém léčitelství je rozšířeno i v Číně, a to pod názvem Hsiao-cheng-chi-tang. Droga se používá jako přírodní anxiolytikum, ale také při léčení astmatu. Pod označením saiboku-to je tato droga také součástí tradiční japonské herbální medicíny Kampo. Uplatnění nachází rovněž i v mnoha oblíbených čínských recepturách, jako je např. Shanghan-lun nebo Jingui-yaolue. Snad žádná část rostlin není toxická, největší koncentrace farmaceuticky významných látek je v kůře.

Věda a farmacie

V kůře a listech magnolií byla nalezena řada fenolických látek, zejména kyselina gallová, sennosidy A a B, naringin, hesperidin, emodin, honokiol a magnolol. Farmakologicky nejvýznamnějšími obsahovými látkami drogy saiboku-to a hange-koboku-to jsou honokiol a magnolol, dva izomerní dihydroxy-diallyl-bifenyly ze skupiny lignanů. Jejich anxiolytický účinek je 5000x silnější než účinek samotné drogy Saiboku-to a je srovnatelný s účinky benzodiazepinů. Experimenty na laboratorních zvířatech i klinické pokusy na zdravých dobrovolnících prokázaly, že tyto látky nemají nežádoucí účinky benzodiazepinů, jako jsou deprese a amnézie, a při jejich podávání nevzniká závislost. Obě látky jsou také velmi účinná centrální myorelaxancia, vykazují mírný tlumivý účinek na CNS a jsou rovněž účinnými vychytavači hydroxylových radikálů. Mají silné antioxidační účinky, 1000x vyšší než alfa-tokoferol. Významný je i účinek obou látek na centrální cholinergní nervový systém. Zvyšují syntézu acetylcholinu v mozku a stimulují uvolňování tohoto neuromediátoru na synapsích. Tím by se mohla posilovat cholinergní inervace a zlepšovat kognitivní funkce stárnoucího mozku. Některé klinické studie ukazují, že magnolie a její biologicky účinné látky by mohly být bezpečnými fytofarmaky v psychofarmakologii.

Výzkumy posledních let prokázaly, že protizánětlivé a protiastmatické účinky drogy jsou realizovány přes inhibici cyklooxygenázy a lipoxygenázy, což vede ke snížení produkce prostaglandinu E2 a leukotrienu B4. Japonští lékaři Egashira a Nagano podávali preparát saiboku-to 112 pacientům s astmatem závislým na kortikosteroidech a dosáhli u většiny z nich významného zlepšení choroby. Také v další klinické studii, při níž byl podáván stejný preparát 40 pacientům s těžkým bronchiálním astmatem po dobu 6–24 měsíců, bylo zaznamenáno zlepšení jejich klinického stavu, a u 34 % z nich mohly být sníženy dávky kortikosteroidů. Obsahové látky magnolií inhibují destičkový aktivační faktor (PAF), který je důležitým mediátorem alergické a zánětlivé reakce a podílí se na vzniku bronchiálního astmatu tím, že vyvolává bronchospasmus, zvyšuje vaskulární permeabilitu a akumulaci eozinofilů/neutrofilů v respiračním traktu.

Neméně významný je nález baktericidních vlastností magnolií. Inhibují mimo jiné růst ústní patogenní mikroflóry, která je zodpovědná nejen za nepříjemný pach z úst, tzv. halitózu, ale také za vznik zubního kazu. Bylo prokázáno, že 0,2% extrakt z kůry magnolií rychle zabíjí bakterie Streptococcus mutans podílející se na vzniku zubního kazu a bakterie Porphyromonas gingivalis a Fusobacterium nucleatum, jimž je přičítán vznik halitózy. Ta se projevuje nejen zápachem z úst, ale také tvorbou vředů v dutině ústní a na jazyku a krvácením sliznic. Již během pětiminutového působení extraktu byl počet bakterií redukován o více než 99,9 %. Podobné výsledky přinesly pokusy se žvýkáním žvýkačky s obsahem magnoliového extraktu. Po 30 minutách žvýkání se snížil počet bakterií v ústech o 61,6 %, zatímco běžná žvýkačka s obsahem mentolu redukovala počet bakterií jen o 3,6 %. Lze očekávat, že „magnoliová žvýkačka“ se brzy objeví na trhu a stane se významným prostředkem pro zlepšení ústní hygieny.

Magnoliovou žvýkačkou však možnosti využití těchto rostlin v medicíně zdaleka nekončí. Tým výzkumných pracovníků z Lékařské fakulty Univerzity v Emory (USA) prokázal, že honokiol inhibuje tvorbu krevního řečiště v nádorech a tím zastavuje jejich růst. Látka působí tak, že brzdí růst endoteliálních buněk a přivádí je k apoptóze. Apoptóza, programovaná buněčná smrt, je geneticky řízený samodestrukční program, při kterém buňka sama sebe zahubí. Program se aktivuje, když u buňky dojde k poruše jejích růstových signálů. Účinek honokiolu je velmi specifický, to znamená, že působí především na endoteliální buňky. Látek, které omezují vývoj krevních a lymfatických tkání, je známo více a souborně se jim říká inhibitory angiogeneze. Honokiol je jedním z nich a dosavadní výsledky výzkumu naznačují, že by dokonce mohl přispívat k celkovému posílení přirozené obrany organismu před zhoubným bujením. Klinické zkoušky s honokiolem již probíhají a brzy budeme vědět více o efektivitě jeho možného použití u různých typů nádorů.

Ve východní Asii jsou magnolie prastarými kulturními rostlinami. Například magnolie obnažená (Magnolia denudata Desr.) byla ceněna jako chrámový strom již během dynastie Tang (618–908). Magnoie příslušely zprvu pouze císaři, který jimi obdarovával své podřízené. Pro Číňany jsou symbolem ženské krásy, čistoty a sladkosti. Vůně magnolií údajně navozuje romantické snění a vzbuzuje něhu a čistou lásku. Zvláštní pozornosti se magnolii dostává v Japonsku. Nejen, že do listů magnolie obvejčité (M. obovata) se zde balí dárky i některé potraviny, ale se začátkem buddhismu, který do Japonska pronikl v 7. stol. n. l., našly magnolie cestu do zahradního umění, literatury a malířství. Jsou však obdivovány i v jiných zemích. Americký stát Mississippi je někdy přezdíván „Magnolia State“ pro velké množství zde rostoucích magnolií a květ magnolie velkokvěté (M. grandiflora) se stal jeho státním symbolem.

Latinské rodové jméno Magnolia je vzpomínkou na francouzského botanika Pierra Magnola (1638–1715). Přestože české Preslovo označení magnolií je šácholan, jen málokdo tento název používá. Pochází ze staročeského slova „šách“ označujícího šištici. Šišticí je v tomto případě myšleno souplodí měchýřků, z něhož za zralosti mnohdy visí semena na dlouhých poutkách. Květy mají řadu charakteristických vlastností. Tyčinek a pestíků je velké množství a jsou uspořádány spirálně na prodlouženém květním lůžku. Z hlediska praktického využití nejsou magnolie ceněny jen v sadovnictví, stromovité druhy jsou i významnými zdroji dřeva.

Anxiolytika jsou skupinou látek, které pozitivně ovlivňují afektivitu. Odstraňují psychické napětí, strach, úzkost, zlepšují náladu, ale současně způsobují útlum svým hypnosedativním působením. Anxiolytika jsou vůbec nejčastěji používanou skupinou psychofarmak a převahu v ní mají benzodiazepiny. Jejich obliba mezi pacienty je značná, nicméně některé jejich nežádoucí účinky, jako je psychická a fyzická závislost a rychle stoupající tolerance, vedou ke snaze nahradit je méně nebezpečnými léky. Nevhodné je jejich užívání zejména u starých lidí, kde může dojít ke zmatenosti a ztrátě orientace. Dlouhodobé užívání vede k poruchám paměti, zejména v kombinaci s alkoholem. Účinek větších dávek se projevuje únavou a ospalostí, tupě euforickou náladou, poruchami koordinace pohybů a setřelou řečí. Dochází k útlumu dechového centra a poklesu krevního tlaku; kombinace s jinými farmaky, která tlumí CNS, nebo s alkoholem může být i smrtelná.

autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc.

Mgr. Jiří Jakl

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 06/2010