Měsíček lékařský - Calendula officinalis
Měsíček lékařský: na zahrádce i v lékárně
Měsíček lékařský (Calendula officinalis), rostlina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), je jednoletá nebo dvouletá přibližně 50 cm vysoká bylina.
Má přímou, obvykle větvenou, lodyhu se střídavými chlupatými listy. Její květy, či lépe řečeno květní úbory jsou nejčastěji svítivě žlutooranžové až oranžové, kolem 9. hodiny se otevírají a pozdě odpoledne zase zavírají, objevují se od června do září.
Měsíček se u nás jako stará léčivá i okrasná rostlina pěstuje od nížin až po zahrádky horských chat. Je nenáročný, roste na suchých i vlhkých půdách i na půdách chudých na živiny. Dnes existuje mnoho kultivarů, které se liší barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny.
Obsahové složky
Měsíček obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamin C, slizovité látky, seskviterpen calendin a hořčinu calenden. Pro lékařské účely se sbírají zejména květy bez lůžka a zákrovu (Flos calendulae sine calice) nebo celý květ včetně kalicha (Flos calendulae cum calice), nejlépe za suchého počasí. Květy mají silnou specifickou vůni a ostrou chuť.
Použití
Podle mnoha zdrojů, lidových i vědeckých, měsíček zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst bakterií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty. Užívá se také proti plísním a proti bércovým vředům. Příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, působí proti infekčním chorobám, pomáhá při léčbě astmatu a kašli, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty žaludku a střev, zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku. Práce z posledních let prokazují významnou antibakteriální účinnost měsíčku, mimo jiné také proti bakteriím Helicobacter pylori a Campylobacter jejuni. Bakterie H. pylori kolonizuje žaludek velkého procenta lidí, je považována za hlavního původce vředové choroby žaludku a zřejmě se podílí na vzniku rakoviny žaludku. Bakterie C. jejuni je jednou z nejrozšířenějších bakterií, která je u člověka častým původcem střevních infekcí.
Zevně se měsíček používá ve formě obkladů na rány a zhmožděniny. Často je využíván v kosmetice jako přísada do různých „měsíčkových mastí“, protože chrání pokožku před škodlivým UV zářením a oxidativním stresem. Kůži také velmi dobře chrání při ozařování některých nádorů a brání tak vzniku akutní radiační dermatitidy, která je častou komplikací v radioterapii. Měsíček se osvědčil i u očních a ušních zánětů. Na křečové žíly jsou doporučovány zábaly připravené z čerstvé rozdrcené byliny, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při zánětech v dutině ústní. Ani droga samotná, ani žádná ze substancí, které obsahuje, nepředstavuje pro člověka toxikologické riziko, a je tedy bezpečná. Zdá se, že použitím měsíčku v medicíně a kosmetice výčet jeho možných aplikací nekončí. Nedávno totiž bylo zjištěno, že tato rostlina ve svých pletivech akumuluje některé škodlivé látky z našeho životního prostředí, jako je olovo, kadmium nebo cesium. Fytoremediační schopnosti měsíčku by mohly nalézt praktické uplatnění při odstraňování těžkých kovů, olova a kadmia z kontaminovaných půd. Na modelových pokusech s hydroponicky pěstovanými rostlinami bylo prokázáno, že během 15 dnů došlo k odstranění více než 99 % olova a kadmia a kolem 50 % cesia. Měsíček lékařský se tak stává nadějnou rostlinou pro fytoremediaci olova a kadmia, event. radioaktivního izotopu cesia 137.
V Českém herbáři z roku 1899, vydaném nakladatelstvím Alois Hynek, Praha, se na str. 146 píše: „Vařená rostlina tato ve víně, pije-li se ono teplé, pomáhá od močení krve. Nať působí mírně, rozlučuje, žene na pot, zvláště při žloutence aj. Květ užívá se proti různým nemocím i proti moru. Květ a listy utlučeny a se solí přiloženy zahánějí bradavice. Z rostliny té a jiných upravuje se balsám nebo masť výtečná na rány.“
Fytoremediace je proces, který využívá zelené rostliny k zadržení, hromadění a rozkladu nebezpečných látek, jejich prostřednictvím je odstraňována toxická zátěž ze životního prostředí – půdy, usazenin a vody. Vybrané rostliny, zejména tzv. hyperakumulátory, se využívají k odstranění toxických kovů včetně radioaktivních izotopů i k odstranění některých organických látek. Velkou výhodou fytoremediace je možnost využití běžných zemědělských postupů, takže finanční vstupy jsou nízké a náklady na odstranění nebezpečných látek z prostředí minimální. Další výhodou fytoremediace je šetrný přístup k prostředí, neboť se vyhýbá odstranění půdy a použití těžké techniky. Z tohoto pohledu je fytoremediace příznivě přijímána širokou veřejností.
Radioaktivní izotop alkalického kovu cesia 137Cs je neblahým dědictvím havárie čtvrtého bloku jaderné elektrárny Černobyl 26. dubna 1986. Výbuch a následný požár způsobily rozsáhlý únik radioaktivních látek do životního prostředí. Cesium 137Cs má relativně dlouhý poločas rozpadu (30 let) a v mnoha částech Evropy je stále měřitelný v půdě a některých potravinách. Nejvyšší koncentrace tohoto radionuklidu byly nalezeny v houbách, lesních plodech a zvěřině. Konzumace lesních plodin přispívá v některých oblastech Běloruska a Ruska k interním dávkám ozáření. Předpokládá se, že tento stav potrvá ještě několik desetiletí.
autor: Prof. RNDr. Jiří Patočka, DrSc., Mgr. Jiří Jakl
uveřejněno v časopise Sféra, vydání 07/2011