Nejběžnější autoimunitní onemocnění

Autor: MUDr. Lenka Hodková /

Nejběžnější autoimunitní onemocnění,
možnosti využití preparátů Diochi

Autoimunitní onemocnění zjednodušeně znamenají útok imunitního systému proti vlastním tkáním a orgánům. Příčiny vzniku jsou komplexní, podrobně jsme je rozebírali v minulém čísle. Patří k nim zejména infekce viry, bakteriemi, parazity, hormonální podněty, stres, toxické zatížení organismu a další.

Autoimunitní onemocnění může postihnout jakoukoli tkáň nebo orgán. Dokonce jich může být postiženo několik najednou. Není ani výjimkou, že u dotyčného člověka se mohou vyskytnout dvě i více autoimunitních nemocí najednou.

Mezi nejznámější autoimunitní nemoci patří systémový lupus erytematodes (SLE), Sjögrenův syndrom, antifosfolipidový syndrom, revmatoidní artritida, dermatomyositida, systémová sklerodermie, vaskulitidy, Wegenerova granulomatóza, mikroskopická polyarteritida, polyarteritis nodosa, Henoch-Schönleinova purpura, Kawasakiho choroba, Hortonova arteritida, hypertyreóza, hypotyreóza, myasthenia gravis, perniciózní anémie, primární biliární cirhóza, autoimunitní hepatitida, autoimunitní diabetes, autoimunitní onemocnění kůže – pemphigus vulgaris, roztroušená skleróza, autoimunitní onemocnění krevního systému, ulcerózní kolitida, Crohnova choroba, uveitidy, celiakie, vitiligo, Bechtěrevova choroba a další. Pro mnohé z vás jsou to složité nicneříkající názvy, ale lidé, kteří těmito nemocemi trpí, je dobře znají.

Nyní si řekneme o těch, které jsou v populaci časté, s nimiž se můžeme setkat prakticky denně a které také můžeme ovlivnit preparáty Diochi. Patří k nim revmatoidní artritida, autoimunitní postižení štítné žlázy – nejčastěji hypotyreóza, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida a další. Obecně ze svých zkušeností s alternativní medicínou mohu říci, že celá řada pacientů prakticky netuší, že například jejich kloubní potíže mohou být postiženy právě autoimunitním zánětem. Stejné je to i u celé řady hypotyreóz, tedy u snížené funkce štítné žlázy, která je v současné době velmi rozšířená, zejména u žen. Zatím se všechna onemocnění rutinně na autoimunitní onemocnění netestují, jen diagnostikujeme poruchu (ať už funkční, nebo anatomickou, nebo projevy nerovnováhy v laboratorních testech). Pozornost se věnuje diagnosticky závažným autoimunitním chorobám, jako je například systémový lupus erytematodes, sklerodermie, krevní onemocnění atd. Komplexně se jimi zabývá revmatologie a imunologie a pochopitelně obory, do jejichž kompetence spadá dané onemocnění – například neurologie a roztroušená skleróza, myasthenia gravis nebo amyotrofická laterální skleróza.

Revmatoidní artritida

je onemocnění, které primárně postihuje klouby, a to zejména drobné klouby ruky. V kloubech probíhá autoimunitní zánět, při kterém dochází k destrukci chrupavky, postupně i k poškození kosti – odvápněním. Zpočátku se projevuje ztuhnutím kloubů hlavně po ránu. Postihuje více ženy, může se manifestovat i v období dětství a dospívání. U někoho je průběh mírný, u jiného člověka může být prudký, progresivní a postupně invalidizující. Často je přítomný genetický podklad. Je vázána na výskyt antigenu HLA-DR4 nebo DR1. Ze spuštění autoimunitních reakcí se obviňují viry – EBV, retroviry, parvoviry, také borrelie a další mikroorganismy, včetně parazitů. Dochází k tvorbě protilátek proti chrupavce nebo kolagenu, což není zatím úplně objasněno. U těchto pacientů je v laboratorních testech zvýšená sedimentace a takzvaný CRP – C reaktivní protein (ukazatel zánětu). Z protilátek je pak přítomen takzvaný revmatoidní faktor, dále antinukleární faktory a další protilátky. Kromě postižení kloubů mohou být přítomné také revmatické uzly v podkoží, záněty šlach, osteoporóza, dále postižení oka (duhovky, rohovky), anémie, postižení kůže, srdce, nervů, cév atd.

Z pohledu celostní medicíny dokážeme diagnostikovat vyvolávající příčinu (například mikrobiální zátěž, hormonální dysbalanci...), kterou můžeme detoxikací z těla odstranit. Autoimunitní proces se ovlivňuje velice obtížně, ale není to nemožné. Co můžeme však ovlivnit relativně dobře, jsou příznaky onemocnění. Můžeme přírodními preparáty odstranit zánětlivé pochody v kloubech, bolestivost, otok, můžeme také zlepšit tok energie v organismu, posílit podle čínské medicíny zejména ty orgány, které ovlivňují klouby a detoxikaci organismu, jako jsou játra a ledviny. Ze své praxe opět mohu uvést, že pacienti s autoimunitními poruchami trpí současně intolerancí lepku a kaseinu. Proto i dietní opatření může významně ovlivnit stav organismu a bolestivost. Poškozený kloub má také tendenci vychytávat toxiny nebo další mikrobiální infekce (včetně streptokoků, toxoplazmy, chlamydií a jiných). Má také sklon k hromadění kyseliny močové, jejíž krystalky způsobují omezení hybnosti a bolest, jež jsou závislé také na počasí. Ke zhoršení pak dochází vlhkem. Budeme-li se snažit ovlivnit klouby podle čínské medicíny, pak můžeme použít Diocel (kapky i krém), dále Detoxin (rovněž kapky i krém). Výborné zkušenosti ohledně zánětlivých procesů v kloubech mám s preparátem Gerocel kapsle někdy v kombinaci s Vista Clearem. Na bolesti kloubů, zlepšení hybnosti a odstranění bolesti také můžeme s výhodou využít akupunkturu i homeopatii, která však musí být na míru přesně podle příznaků dotyčného člověka.

Pro ilustraci závažného postižení organismu při autoimunitních chorobách se zmíním o nemoci zvané SLE – systémový lupus erytematodes. Toto onemocnění postihuje více orgánů, ženy jsou postiženy častěji než muži. Dříve se nemocem tohoto typu říkalo kolagenózy nebo nemoci pojiva, protože právě pojivovou tkáň postihovaly tyto nemoci nejvíce. Příčina byla neznámá, až lékařské výzkumy postupně ukázaly právě na tvorbu autoprotilátek, které ničí jednotlivé orgány, dokonce už na buněčné úrovni. V krvi se u SLE diagnostikují protilátky proti DNA (deoxyribonukleová kyselina – genetický materiál – jádro buňky). Výskyt je také vázán na HLA-DR3 antigen, tedy otázku dědičnosti.

Systémový lupus se projevuje na obličeji, kde se vytváří vyrážka od tváří přes nos ve tvaru motýlích křídel. Jinde na těle se mohou objevit červené skvrnky. Lidé s lupusem s kožními projevy jsou velice fotosenzitivní, světlo projevy značně zhoršuje. Také dochází často k vypadávání vlasů. Kromě jiného se může projevit i postižením kloubů, vřídky v ústech podobné aftům. Mnohdy se objeví horečka, která signalizuje zánět v organismu. Závažné je postižení ledvin, plic, mozku, krve. Na postižení ledvin (destrukce a zjizvení ledvinných klubíček – glomerulů) závisí prognóza pacientů s lupusem. U SLE je velmi častá anémie (chudokrevnost) a leukopenie (snížení počtu bílých krvinek). K dalším příznakům patří bolest kloubů, zánětlivé zduření, prosáknutí, bolestivost. Nevznikají ale deformace jako u revmatoidní artritidy. U pacientů s lupusem bývá také postižení centrálního nervového systému, které se může projevit bolestmi hlavy, někdy dokonce epileptickými záchvaty. Často je také ovlivněna psychika, někdy se dokonce může manifestovat jako psychiatrické onemocnění. Pokud lupus postihne plíce, pacient trpí dušností, kašlem. Na dalších místech v těle pak vznikají zánětlivé výpotky a otoky.

Onemocnění probíhá ve vlnách. Má akutní vzplanutí i období klidu. Mnohdy se na něj hned při prvním kontaktu s nemocným nemyslí. Proto bychom měli mít na paměti vyšetřit protilátky a zánětlivé markery, zejména u žen s bolestmi kloubů, vyrážkou, teplotami. Pro pozitivitu SLE musíme mít alespoň postižení čtyř z jedenácti možných systémů. Lupus se také může manifestovat během těhotenství nebo po porodu, kdy dochází ke změně hladin hormonů.

Léčba SLE spočívá v podání antimalarik (léky původně určené pro léčbu malárie způsobené parazitem Plasmodium malariae a přenášené komárem rodu Anopheles). Pochopitelně jako u jiných autoimunitních chorob je možné využít nesteroidní antirevmatika, kortikoidy, imunosupresiva, intravenózní imunoglobuliny a jiné. Někteří lékaři se nebrání ani spolupráci s alternativní medicínou. Do popředí pak staví akupunkturu a homeopatii. Akupunktura dokáže velmi výrazně ovlivnit bolesti, zejména u pohybového aparátu. Nikdy nedoporučuji vysazovat klasickou medikaci, dokud nedosáhneme ústupu příznaků a zlepšení stavu. Pak je na lékaři, aby postupně začal snižovat dávky. U autoimunitních chorob se nedoporučuje stimulovat imunitu (například betaglukany nebo echinaceou ), je to kontraproduktivní postup, kterým můžeme vyvolat zhoršení onemocnění. Z přírodních produktů volíme ty, které ovlivní postižené orgány a zlepší jejich funkce. U autoimunitních chorob, které jsou zrovna v období vzplanutí, budeme pro závažnost stavu používat klasickou léčbu, zejména imunosupresivní, která v daném okamžiku utlumí rozbouřený a vystimulovaný imunitní systém, jenž chrlí protilátky proti vlastním tkáním a orgánům. Přírodní medicína pak může zasáhnout v době remise, klidu, kdy můžeme detoxikovat jednotlivé orgány a tím zlepšit jejich funkci. Z preparátů Diochi můžeme využít Diocel k podpoře funkce ledvin. Dále pak můžeme užít Vista Clear, preparát, který detoxikuje ledviny, játra, klouby, oči a navíc ovlivňuje i cévy. Samotný Detoxin pak působí primárně na játra, která jsou zatížená právě užíváním chemických léků. Otázku plic můžeme řešit Baktevirem nebo Astofreshem. Pokud se nám podaří diagnostikovat mikrobiální zátěže, pak můžeme podle vytestovaných mikroorganismů využít Deviral, Sagradin, Dinavir. U Sagradinu lze využít i jeho analgetických účinků nebo účinku na snížení teploty. Dinavir funguje na zátěže borrelií, chlamydií, viry, Deviral je pak výborný protivirový preparát s prokázanými účinky na EB viry, Sagradin detoxikuje organismus od ložisek borrelie. Velmi vhodným preparátem je již zmiňovaný Gerocel kapsle, který díky enzymům působí na chronická zánětlivá ložiska v těle.

Autoimunitní nemoci v poslední době nabývají na významu. Jejich počet roste. Roste i rozmanitost příznaků. Mají ale společné to, že jejich vyléčení není jednoduché. Pro klasickou medicínu je jejich zvládnutí otázkou utlumení hyperreagujícího imunitního systému a odstraňování obtěžujících příznaků, zabránění progresi onemocnění. Alternativní medicína dokáže lépe zvládat detoxikaci, včetně odstranění infekčních ložisek a tím možných vyvolávajících činitelů. Dokáže posílit oslabené orgány a zlepšit jejich funkci. Je otázkou, zda dokonalá detoxikace a odstranění všech zátěží mikrobiálních, chemických, fyzikálních a dalších pak může zastavit autoimunitní reakce a uvést organismus do normálu.