Nejíte cukr? Tedy tloustnete!

Níže popsaná metoda paradoxu cukru funguje u lidí bez diabetu a hormonálních problémů, kteří zkrátka nevědí, proč přibírají. Základní princip spočívá v cucání sladkých bonbonů hned ve chvíli, když dostanete docela malý hlad.Při hubnutí totiž nejsou vůbec podstatné kalorie, ale to, jakým způsobem je budete konzumovat. Přímý dopad na tloušťku či štíhlost má tělesný metabolismus. Nejste-li se svou postavou spokojeni, je možné jej v postupu času ovlivnit. Podstatnou roli při hubnutí a přibírání hraje systém dvou vnitřních alarmů. Známe-li principy jejich fungování, můžeme své tělo úspěšně směrovat ke štíhlosti.

Receptor hladu

První alarm se zapne, když čidlo – tzv. interoreceptor – signalizuje změnu uvnitř organismu. My se zaměříme na změnu hodnoty cukru. Takže čidlo hlásí: „Hladina cukru šla dolů. Je třeba jej rychle doplnit." Mozek na základě hlášení zpustí kompenzační mechanismus, který se navenek projeví tím, že člověk dostane hlad. Je to však jen mírný hlad a dá se snadno vydržet. Můžete tedy s jídlem ještě nějakou chvíli počkat. Jak dlouho? Jestliže se rozhodnete příliš dlouho nečekat a dodat tělu malé množství potravy, mozek zaznamená, že jeho základní potřeba byla naplněna a vše je v pořádku. Hladina cukru stoupne na optimální hodnotu. Tímto se naplní normální energetická potřeba těla.
Jestliže se však rozhodnete hlad předržet a najíst se později, s velkou pravděpodobností hrozí riziko, že se sepne druhý alarm, aby signalizoval, že mozku chybí palivo pro energii. Organismus neobdržel zásobu cukru z vnějšku, a proto je nucen využívat vnitřních zdrojů, které jsou uloženy v podobě glykogenu ve svalech a játrech. Podle toho, z jaké části těla je cukr v době nouze „vybírán", se objevují zdravotní problémy.

Jsem najedený, tedy šťastný

Jestliže tělo později dostane nějaké jídlo, doplní potřebu glykogenu a zároveň vytvoří tuky pro horší časy.
U některých lidí se po několika takových „hladovkách" čidlo hladu propojí s psychikou. Člověk dostane strach, že když se nenají, něco se stane. Když se naopak nají, je mu dobře a prožívá pocit štěstí. Postupně vzniká závislost na jídle. Psychika zkrátka buduje ochranný mechanismus, aby se tělo zase nedostalo do potravinové nouze. Jenže takto „postižení lidé" jedí velké porce jídla ve velkých kalorických dávkách.
Přitom si můžete všimnout, že většina hubeňourů stále něco jí, spíše zobá jako ptáček. Svůj metabolismus mají nastaven tak, že když jen cítí náznak hladu, vezmou si hned něco malého k snědku – třeba bonbon. Toto je v podstatě dobře, protože bonbon obsahuje cukr. Zásoba cukru je doplněna a zbytky jídla, které nejsou ještě od oběda stráveny, postačí pro další výdej energie.

Plusy pro cukr

Jsme biologické mechanismy a naším palivem je cukr. Není v těle buňka, která by cukr nepoužívala jako svůj pohon. Pohyb hladkých svalů, plic, chůze, běh... vše jede na cukr. Přesto je tato látka považována za něco škodlivého. Velkou roli v odmítání rychlého cukru (například sirupů, hnědého, bílého cukru, marmelád, cucavých bonbonů) hrají zubaři. Tímto přístupem ale sledují pouze svůj profesní zájem – poškození zubní skloviny, množení bakterií v dutině ústní a vznik zubních kazů. Vůbec je nezajímá vliv na celkové fungování organismu. Je přece například lepší mít kazy, ale chodit, než mít naprosto zdravý chrup a být na vozíčku třeba z důvodu silného poškození páteře, k němuž došlo kvůli naprosté eliminaci cukru z potravy. Nebo ne?
Jakékoliv úplné vysazení cukru není nikdy dobré. Rychlý cukr ovlivňuje hustotu krve – ředí krev. Jestliže jej nejíte, může docházet k houstnutí krve.
V malém množství doporučuji konzumaci takových sladkostí, které delší dobu vydrží v ústech a cukr se do těla dostává postupně. Jestliže pijete kokakolu či jiné sladké limonády, je třeba dbát na postupné upíjení, a ne vypít velkou sklenici najednou. Nedochází tím pak k zatížení vnitřních orgánů, jako je slinivka. Je zajímavé, že i nemocná slinivka, která nepracuje v optimálním výkonu a nevyrábí dostatek inzulinu, potřebuje přísun cukru, aby vůbec alespoň nějaký inzulin mohla vyrobit. Metodu rozhodně nedoporučuji zkoušet diabetikům z důvodu nedostatečné kontroly hormonu inzulinu v jejich těle.

Nejím, a přitom tloustnu

Lidé, kteří vydrží dlouho bez jídla a ještě se tím ostatním chlubí, většinou přibírají.
Jestliže silný člověk potřebuje zhubnout, měl by občas sníst bonbon, oplatku apod. (Tím není myšlen sáček bonbonů nebo karton oplatek!), nejdříve však 1,5 hodiny po jídle! (Nikoliv ihned po jídle.) Přesto, že tím sní o něco více jídla, než když „nejedl a přibíral", začne hubnout.
Někteří lidé mají mezi jednotlivými jídly příliš dlouhé pauzy (5 až 6 hodin), aniž přitom sledují svůj pocit hladu. Tak dochází ke spuštění druhého alarmu a začnou paradoxně přibírat. Z hlediska hubnutí velmi záleží na tom, kdy budete jídlo jíst. Bude-li to včas po zaregistrování pocitu hladu a v přiměřeném (tedy nevelkém) množství, začnete hubnout.
Stejně tak lze bonbonovou metodu využít, potřebujete-li ztloustnout. Dejte si bonbon bezprostředně po hlavním jídle, kdy ještě nepociťujete žádný hlad, a poctivě dodržujte asi 4–5hodinové pauzy mezi jednotlivými jídly.
Metabolismus se může přetvářet půl roku až rok. Není to otázka jednoho dne.