"Neškodné" křupání v krční páteři může vést k výhřezu obratle

„Neškodné“ křupání v krční páteři může vést k výhřezu obratle

Asi 95 % populace trpí třeba i několikrát za den chvilkovým ztuhnutím v krční oblasti. Většinou se stačí protáhnout, a minikřeč v páteři povolí. Za hodinu či dvě se však stav opakuje. Člověk se stále protahuje a pokřupává, aniž by ho to nějak výrazněji znepokojovalo. Přitom se jedná o varování, které při nedostatečné péči může vést až k vážným zdravotním důsledkům.

Většinou se tento problém objevuje u lidí, kteří mívají krk i po několik dlouhých hodin bez přestávky ve strnulé poloze. Tedy u řidičů, grafiků, lidí, kteří se musí hodně koncentrovat na svou práci či jsou permanentně ve stresu a napětí.

Ryba se kazí od hlavy

Ze začátku tuhne krční oblast jen jedenkrát za den a k večeru již dotyčný pociťuje, že má mezi hlavou a tělem balon. Za nějaký čas problém sílí a stupňuje se, už se objevuje mnohokrát denně. Stále se však situace dá snést. Toto stadium berou lidé většinou ještě s humorem a neuvědomují si, že se vůbec nejedná o přirozeně zdravý stav.

Staré přísloví říká: „Ryba se kazí od hlavy.“ Výjimkou bohužel není ani člověk, také se „kazí od hlavy“. Protahování a masírování krku kažení nezastaví. Na to bývá většinou pozdě. V úplném začátku, při prvních příznacích tuhnutí, může pomoci sportování či odpočinek a klid, jestliže se však již zapne degenerativní proces artrózy či osteochondrózy, je skutečně třeba jiná kategorie pomoci.

Neřeší-li se stav adekvátně za odborné pomoci, časem se spustí řetězová reakce následných zdravotních problémů – například bolest kolene, kotníku, bederní, hrudní a hrudní horní páteře, stavy na infarkt, srdeční arytmie, zadýchávání atd. Když začne krční páteř degenerovat, křeč krčních svalů vyvolá tlak na její zkrácení. Důsledkem bývá výhřez meziobratlových plotének. Je lépe, postupuje-li nemoc směrem ven. Krk bolí, protože ploténka tlačí na šlachu či cévu. S tímto stavem se ale dá manuálně pracovat. Jestliže je meziobratlová ploténka vyhřezlá směrem k míše, bývá jedinou nadějí operace. V mozkomíšním kanálku není pro vyhřezlý obratel místo.

Nějaký čas jsem pracoval v ortopedické nemocnici v Charkově, kde jsme prováděli operace lidí, kteří omylem skočili do mělké vody a došlo u nich k přerušení míchy. Neznám doposud jediného člověka, kterému by fungovaly všechny orgány nacházející se v oblasti pod jejím přerušením. Je skutečně prospěšné věnovat přiměřenou pozornost všem příznakům, které hlásí, že s tělem není vše v pořádku, než za několik let řešit vyhřezlé ploténky a jiná závažná onemocnění. Zdravotní problémy se neobjevují náhodně, člověk jejich příznaky často nevědomky trpí dlouhé roky. Výjimkou je nemoc infekčního původu, v takovém případě bývá průběh choroby rychlý.

Zdravý a silný jako dub

Trpí-li člověk určitou nemocí dlouhý čas, nemůže si myslet, že mu k uzdravení stačí jedna terapie či jedno ošetření za půl roku a bude naprosto zdráv. Tento názor je velmi naivní. Zdraví roste stejně rychle jako rostlina. Ani strom nevyroste za jediný den. I zdraví musí zapustit kořeny jako strom do půdy či skály. Jak jsou kořeny silné – tedy jak o sebe člověk celý život pečoval a v jaké kondici se teď nachází, má velký vliv na léčbu současného onemocnění. Proto někomu stačí třeba deset návštěv a pro jiného je i dvacet terapií málo. Zdraví musí doslova prorůst do těla.

Do ordinace přišla asi pětaosmdesátiletá paní. Působila nanejvýš na 70 let, dobře viděla i slyšela, okamžitě, s naprosto čistým intelektem reagovala na otázky. Vůbec se u ní neprojevovala stařecká řeč a senilita, naopak mluvila velmi srozumitelně. Jen když si zouvala boty, zamyslela se, jak by se k tomuto úkonu ohnula. Stěžovala si na bolesti bederní páteře. Asi u sedmé terapie jsem se jí zeptal, jak je možné, že působí tak vitálně, a co pro to dělá. Odpověděla, že pro to nedělá nic. Za normálních okolností by jedna kúra či jedna kúra jedenkrát do roka byla pro tuto paní naprosto nedostačující. Ona však přemýšlela správně. Nepromítala si neustále v hlavě, kolik terapií již podstoupila. Uvažovala způsobem: „Mám problém, řeším ho. Nemám problém, neřeším nic.“ Zůstává jí čistá hlava, a to bude jistě důvodem její dobré kondice ve vysokém věku.

Má-li člověk (zdravotní) obtíž, žije ve stresu, protože stále čeká, „kdy se mu něco urve“. Nemá před sebou klidnou budoucnost. Je to jako žít na sudu s prachem a nevědět, kdy vybuchne.

Proces uzdravování není náhodná akce. Nesmí u něj chybět disciplína, dieta a dodržování doporučení. Musí se pravidelně docházet na terapie. V tom je podstatný díl úspěšné léčby!

autor: Ing. Petra Forejtová

Poradna Vjačeslava Kirjuchina

 

uveřejněno v časopise Sféra, vydání 10/2010