Tatiana Vilhelmová - Stavím si novou Táňu

autor: Nora Chvojková

  Před třemi lety vás potkala vážná nemoc, zánět mozkových blan. Chtěla byste tyto náročné chvíle ze svého života vymazat?

Báječný dar byla moje nemoc, často za ni děkuji. Uklidila jsem si v sobě a snad poprvé se podívala na svět zcela bez filtru. Začala jsem si vážit svého života, svého času i sebe samé.

Lékaři vás léčili především klidem, bez léků, které jsou sice často nezbytné, ale vždy mají vedlejší účinky. Bylo to rozhodnutí lékařů, jejich doporučení, nebo vaše přání?

Kupodivu to bylo rozhodnutí lékařů a já ho přivítala. Klasickou medicínu tímto ale neodsuzuji.

Pomohly vám v době nemoci nějaké přírodní postupy, například bylinky, meditace, hezké myšlenky, vizualizace? Byla jste i u léčitele?

V prvním stadiu nemoci mi pomáhaly vizualizace. Opravdu léčily. Pak se mi zdál velmi silný sen, že mám jezdit spát pod širák. A tak jsme ten sen začali s mým přítelem praktikovat a výsledky byly znatelné. Měla jsem pocit, jako kdyby můj mozek potřeboval být mimo veškerý signál a elektrické napětí včetně umělého světla. Potřeboval přirozený zdroj - měsíc a hvězdy. Možná to zní bláhově, ale já jsem o tom přesvědčená. V další etapě jsem si potřebovala doléčit uši a zrak. Slyšela jsem druhý plán silněji než první. To znamenalo, že když na mě někdo mluvil, tak jsem slyšela více projíždějící auto za ním než jeho. A to už jsem řešila se spoustou léčitelů. Chodila jsem k čínské léčitelce Guo-Li, k fyzioterapeutce Šárce Ctiburkové, která se zabývá technikou MFK, a také jsem prošla pro mě velmi zásadním seminářem Cesta pod vedením Brandona Bayse. Hodně jsem se dozvěděla o svém těle a duši a toto poznávání se stalo mým koníčkem.

Dá se říci, že po nemoci jste začala novou etapu v osobním životě i v práci, narodil se vám syn, dostala jste mnoho krásných rolí, rozzářila jste se. V čem je tato etapa jiná než ta předešlá?Přišla jako blesk, či je to spíše důsledek vaší práce a duchovního vývoje?

Když vyndáte jedno sklíčko v mozaice, vše se sesype. Což se stalo. Ovšem nabídlo mi to možnost postavit si novou. A tak si stavím: Táňu, jakou bych chtěla. Hezky pomalu, vědomě a moc mě to baví. V tom je asi ten fór. 

Máte tři krásné syny, jaká jste maminka, přísná, nebo tolerantní? Osvědčily se vám nějaké zásady ve výchově synů? Pomáhají vám dva starší, František a Cyril, v domácnosti?

Ráda bych se podělila o své pocity z mateřství, ale dotýká se to příliš mých synáčků, kteří by možná jednou nebyli rádi, že jsem o nich mluvila na veřejnosti, a tak budu mlčet. Myslím ale, že mě s nimi potkávají nadoblačné radosti! A někdy i nějaký ten mráček.

Jakou mají vaše děti životosprávu, co pro vás znamená dobré a zdravé jídlo?Vaříte ráda?

Vařím moc ráda, pokud mám čas. Užitkové vaření je můj strašák. Nejraději vařím na chalupě, kde mám malou základní zahrádku i s bylinkami, a to je pak vaření opravdu radost! Pro děti připravuji obyčejná jednoduchá jídla, hlavně těstoviny se zeleninou, občas s lososem, maso je u nás tak jednou za týden, a to většinou jen bílé, koupené na trhu. 

Co vás nejvíc baví dělat s dětmi?

Baví mě s nimi všechno, i obyčejné věci, jako třeba jít na nákup. Důležité je mít čas. Pak si vše můžeme společně užít.

Máte nějaké společné rituály, které mají děti rády, například čtení nebo vyprávění pohádek před spaním? Jaký vztah mají starší k nejmenšímu bratříčkovi? Necítí se jím ohroženi, jak se někdy stává, když maminka musí malému věnovat větší péči?

Kluci svého nejmladšího brášku milují a jsou k němu něžní a velmi tolerantní, až jsem z toho překvapená. Jediné rituálky, které doma máme, je čtení na dobrou noc a zpívání písniček.

Cyril se narodil 15. 7. 2008 jako dva dny opožděný dárek k vašim narozeninám, máte pocit, že je vám hodně vnitřně podobný?

Ano, řekla bych, že je moje zrcadlo.

Dokážete si udělat čas na čtení knížek? Co čtete nejraději?

Knihy jsou moje vášeň! A knihkupectví! Pravidelně, když jsou děti ve škole a školce a Lojzík spinká, musím číst, je to moje meditace. Čtu ráda duchovní literaturu, zbožňuji Osha, Dalajlamu... čtu knihy o vesmíru, o vodě, andělech. A když cestuji na natáčení, čtu beletrii. Ted například Renoira - Milostný obraz.

Máte vřelý vztah k handicapovaným. Dospěla jste k němu vlivem nějaké události, nebo jej máte spíše vrozený?

Myslím, že jste mě teď přecenila, chtěla bych handicapovaným více pomáhat, propojovat se s nimi. Ano, nemám problém se k nim chovat přirozeně, necítím se v jejich přítomnosti nesvá, ale nezlobím se na zdravé lidi, kteří nevědí, jak s postiženými komunikovat. Je to problém celé naší společnosti, držíme postižené stranou. Chtěla bych pomoci tohle změnit.

Která je vaše nejoblíbenější divadelní či filmová role?

Nemám žádné vysněné role, baví mě hrát. Hrát si. A pokud to někomu rozbuší srdce, bude se smát nebo plakat, půjde někomu říct, že ho miluje, nebo naopak vykřičí své křivdy, tak pak jsem na správném místě a chci hrát stále dál.

Víte o nějaké roli, kterou byste chtěla v blízké budoucnosti dostat?

Nechám to na osudu.

portrét fotila paní Alena Hrbková, ostatní fotky Hynek Glos, vždy konkrétně pro Dejvické divadlo.