Krása začíná uvnitř
Krása začíná uvnitř
Tohle vydání věnujeme radám našich předků. Ti neměli takové možnosti výzkumů, jako máme dnes, a přece si dovedli v mnoha situacích poradit. Jak? Pouhou zkušeností. Pokus omyl. Asi tak, jak postupovalo lidstvo od nepaměti. Když někdo snědl bobule prudce jedovatého tisu a následky otravy nepřežil, jistě to ostatní zaznamenali a poučili se z toho. Tohle vydání věnujeme radám našich předků.
Není kamení jako kamení. Někdy se mu říká neživá příroda. Ale je tomu skutečně tak? Dokáží kameny něco víc, než jen nečinně ležet? Z jednoduchého úhlu pohledu nikoli. Hýbat se asi nezačnou a pokud se v nich nevyskytují nějaké bakterie, jejich život se rovná nule. Přesto někteří lidé věří, že zejména drahé kameny mají určitou moc, sílu, energii, a to dokonce využitelnou k léčivým účelům.
Hlavním tématem červencové Sféry je Regresní terapie. Je třeba se jí bát? Lidé mají o regresní terapii zkreslené představy. Nebo se to aspoň říká. Jenže to mají většinou i o hypnóze. Zpravidla to bude kvůli tomu, že ani jedno nepodstoupili a své dojmy a názory stavějí jen na základě toho, co slyšeli od někoho z druhé ruky, třetí ruky, nebo dokonce nohy, někde četli, slyšeli v rádiu či viděli v televizi. Je to špatně, nebo dobře?
Prostředek roku je pro nás zpravidla časem dovolených, odpočinku, opalování a vodních radovánek. Tento krásný čas ale slibuje mnohem víc než jen polehávání na pláži za slunečního svitu, kempování pod stanovou střechou nebo třeba svačiny na benzince po cestě do Chorvatska. Ke slunečnému počasí neodmyslitelně patří i ovoce. Děti milují, když jim v záři paprsků teče po tváři šťáva z čerstvých melounů.
Lidský organismus je věru záhadný a komplikovaný stroj. Dokáže neuvěřitelné věci. Mnoho z nich bychom jistě mohli označit přímo za zázraky, které dosud ani nejmodernější věda nebyla sto zcela odhalit. Lidské tělo se dokáže velmi účinn ě bránit nejrůznějším patogenům a samo se uzdravit. Někdy je dobré trochu mu s tím bojem pomoci, k čemuž využíváme nejrůznějších léčiv, ale mnohdy raději přírodních či přímo bylinných preparátů.
Každý má nějakou oblíbenou barvu. Když jsem byl malý, tvrdil jsem, že má oblíbená barva je zelená. Ne snad proto, že by skutečně byla moje nejmilejší, ale proto, že se líbila mojí mámě. Kdyby se mě dnes někdo zeptal, jaká je má oblíbená barva, neodpovím. Nebo přesněji řečeno, budu nucen odpovědět: „Nevím." Možná by teď nějaký psycholog řekl, že mám nevyhraněnou osobnost nebo něco horšího, třeba snížené IQ či postižení mozku.